Kruštík modrofialový

Kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) je vytrvalá bylina z rodu kruštík (Epipactis), která v České republice patří k ohroženým druhům (C3).[2]

Kruštík modrofialový
Kruštík modrofialový (Německo)
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďvstavačovité (Orchidaceae)
Rodkruštík (Epipactis)
Binomické jméno
Epipactis purpurata
Sm., 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Kruštík modrofialový je vzpřímená, modrofialově naběhlá bylina, které roste ve skupině 2–10 rostlin nebo i jednotlivě. Dorůstá do výšky 20–60 cm. Oddenek je krátký se silnými kořeny. Na spodní části lodyhy jsou nafialovělé šupiny, stejný barevný nádech mají i listy vejčitě kopinatého tvaru (délka 5–8 cm). Květenství dosahuje délky až 25 cm a je husté (obsahuje 20–50 květů). Květy jsou široce otevřené. Vnější okvětní listy jsou šedavě zelené, vnitřní jsou menší a mají bílou barvu s odstínem žluté nebo zelené. Pysk je kratší než okvětní lístky. Rostliny kvetou v období mezi červencem a zářím. Plodem kruštíku modrofialového jsou oválné tobolky s drobnými semeny.[3]

Kruštík modrofialový je během ontogeneze závislý na mykorhize a je typický částečnou ztrátou chlorofylu, což podmiňuje zbarvení rostliny.[3]

Detail květenství

Stanoviště a rozšíření

Tento druh kruštíku nejčastěji roste ve stinných lesích s chudým bylinným patrem. Preferuje humózní na živiny bohaté půdy. Areál druhu je nesouvislý, roste v Anglii, Portugalsku, Německu, v zemích Beneluxu, ve Francii, na Balkánu a v oblasti východní a střední Evropy. V ČR roste také velmi nerovnoměrně ve středních a východních Čechách a na Moravě (Brněnsko, Znojemsko, Chřiby, Bílé Karpaty).[3]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. EPIPACTIS PURPURATA Sm. – kruštík modrofialový [online]. Ladislav Hoskovec [cit. 2011-12-29]. Dostupné online.
  3. PRŮŠA, David. Orchideje České republiky. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. ISBN 80-251-0726-4. S. 152–153.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.