Kozák šedozelený

Kozák šedozelený, též kozák barvoměnný (Leccinum variicolor Watling 1969) je jedlá stopkovýtrusá houba z čeledi hřibovitých (Boletaceae), rostoucí od června do října pod břízami.

Kozák šedozelený
Kozák šedozelený
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodkozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum variicolor
Watling 1969
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kozák šedozelený na lüneburském vřesovišti

Synonyma

  • Leccinum thalassinum (Pilat & Dermek)
  • Boletus thalassinus (Pilát & Dermek) Hlaváček 1988
  • Boletus variicolor (Watling) Hlaváček 1989
  • Krombholziella thalassina (Pilat & Dermek) Alessio 1985
  • Krombholziella variicolor (Watling) Šutara 1982
české názvy
  • kozák barvoměnný
  • kozák měnlivý
  • kozák pestrý
  • kozák šedý
  • kozák zelenající

Vzhled

Makroskopický

Klobouk je v průměru 5–15 (18)[1] cm velký, kuželovitý až polštářovitý s hrbolem uprostřed.[2] Většinou matně šedý (s nádechem do zelena nebo do hnědočervena) a melírovaný světlejšími krémovými až šedavými skvrnami.

Na omak je hladký, suchý, plstnatý, za vlhka lepkavý, často hrbolkatý.[2] Ve stáří přechází povrch klobouku ze sametového na olysalý[1]. Pokožka přesahuje okraje klobouku a je šedohnědá až šedočerná, někdy s nádechem do zelena. Dužnina klobouku v řezu má narůžovělou barvu.[1]

Rourky a póry jsou bělavé, později krémové až šedé. Volné rourky dosahují délky 1–2,5 cm.[2] Vystavené vzduchu nemění barvu a snadno se od klobouku oddělují. Póry tmavnou, jsou-li vystaveny tlaku.[2]

Třeň je vysoký 6–20 cm a široký 1,5–4 cm[3], válcovitého nebo kyjovitého tvaru s prohnutím.[1] U země zelený až modrozelený pokrytý tmavými šedými až černými šupinkami.[1] Zářezy a jiné ranky se postupně zbarvují do zelena.[2] Chutí nevýrazný, ale s typickou houbovou vůní. Dužnina je bílá, na bázi s nádechem do zelené, na řezu postupně růžoví.

Mikroskopický

Výtrusy jsou zelenohnědé až hnědé, válcovitě vřetenovité, bez výstupků, veliké 14–22 x 5–7 µm.[3]

Výskyt

Roste jednotlivě nebo ve skupinách na vlhkých a podmáčených lokalitách a rašeliništích u kořenů bříz bělokorých[3], preferuje kyselé půdy.[1]

Reference

  1. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav; BIELICH, Antonín. Přehled Hub Střední Evropy. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 586.
  2. HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír. Houby. 2. vyd. Praha: Aventium 416 s. ISBN 80-7151-131-5.
  3. ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. 1. vyd. Praha: Libri & Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.