Koutní plachta

Koutní plachta či koutnice byla v české lidové kultuře plachta oddělující postel šestinedělky umístěnou v koutě od zbytku světnice. Toto místo nesměla za normálních okolností žena opustit, jinak mohla vystavit nebezpečí sebe, dítě i okolí, včetně lidí, zvířat, věcí i živlů. Zvyk izolovat šestinedělku byl rozšířen po celém světě.[1]

Detail výšivky koutní plachty
Koutní plachta ve světnici rolníka z Liptovskej Sielnice v Múzeu liptovskej dediny v Pribyline (Slovensko)

Funkce koutnice byla do jisté míry praktická, chránila rodičku například před hlukem, případnými nemocemi ostatních členů domácnosti a udržovala teplo, ale její význam byl především magický. Byla zdobena výšivkami, nejčastěji červenými, které měly odvrátit zlé síly, například čarodějnice a můry, a chránila před zaměněním dítěte za podhozence. Za koutnici taky byl pro ochranu pokládán kříž, sekera, byliny ve škapulíři nebo do ní byly zabodány jehly, o které se měly čarodějnice popíchat. Zvyk se udržoval ještě v 19. století, ale na jeho konci počala být koutnice nahrazována paravánem.[2]

Také byla nazývána boudnice (Horácko), kútnice (jihovýchodní Morava) nebo koutra (střední Čechy). Jako koutnice byla někdy také označována sama šestinedělka.[3]

Odkazy

Reference
  1. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 106.
  2. VONDRUŠKOVÁ, Alena. Jařmo, parkán, trdlice. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3946-5. S. 73.
  3. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3. S. 108.

Literatura
  • NOVÁKOVÁ, Helena; SEDLÁČKOVÁ, Lenka. Koutní plachty z Humpolecka, Pelhřimovska a Počátecka. Pelhřimov: Muzeum Vysočiny Pelhřimov, 2006. 124 s. ISBN 978-80-903488-7-5.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.