Kotvení (psychologie)

Efekt zaměření neboli zaostřovací iluze je kognitivní zkreslení, ke kterému dochází, když lidé přikládají extrémní váhu pouze jednomu aspektu události, což má za následek chybný celkový úsudek či názor na konkrétní událost nebo věc. Velkou roli v tomto efektu hraje například stereotypizace a kulturní zvyklosti. Lidé mají tendenci brát v potaz pouze výrazné aspekty zkoumaného jevu a opomíjejí ty méně výrazné či nápadné charakteristiky či fakta.[5]

Tímto efektem se zabýval např. Cherubini a kolegové (2003). Ti zkoumali zaostřovací efekt ve větším detailu, aby zjistili, zda skutečně jsme tak zaujatí v našem rozhodování, jako to ve své práci popsal Legrenzi a kolegové (1993).

Na rozdíl od Legrenziho přesvědčení, že při procesu rozhodování jsou brány v potaz pouze explicitní aspekty (tedy ty, které přímo souvisejí se situací a rozhodnutím), Cherubiniho studie zjistila, že explicitní aspekty nejsou za určitých okolností potřebné ani nutné, aby přitáhly lidskou pozornost. Studie ukazuje, že lidé nemají tendenci se soustředit na explicitní aspekty, pokud jsou jim již dobře známy. V případě, že jsou jim již dobře známy, zaměřují se okamžitě na aspekty jiné, které bezprostředně nevycházejí ze samotné situace, při které se člověk rozhoduje.

Výsledkem celé studie je, že lidé ne vždy berou v úvahu pouze výslovně dostupné informace (které se přímo vážou k dané situaci), ale snaží se také hledat nová řešení v případě, že jim již známá fakta nejsou dost dobrá nebo jsou irelevantní. Zaostřovací efekt není tedy až tak významný, jak Legrenzi a jeho kolegové myslel, že je.

Heuristika přizpůsobování je jev, kterým poprvé zabývali ve své práci Amos Tversky a Daniel Kahneman. Jedná se o psychologickou heuristiku (teorii řešení problému), která ovlivňuje velmi výrazně to, jakým způsobem lidé intuitivně odhadují pravděpodobnosti nějakých skutečností či jevů, či faktických veličin. Heuristika přizpůsobování funguje následovně – člověk udělá prvotní odhad (kotvu), od ní poté upravuje svůj prvotní odhad na základě informací, které jsou k dispozici. Tyto úpravy však dosti často nemají velký význam, protože prvotní odhad (kotva) silně ovlivňuje celkový úsudek. Příkladem může být např. určení vzdálenosti nějakého objektu pouhým okem. Čím jasněji objekt vidíme (např. díky počasí), tím blíže se nám zdá. Odhad vzdálenosti je tedy silně ovlivňován tímto faktem a může tak zkreslovat skutečnou vzdálenost objektu.[6]

Kotvení a heuristiku přizpůsobování poprvé teoretizovali Amos Tversky a Daniel Kahneman v jedné ze svých prvních studií. V této studii byli účastníci požádáni, aby spočítali do 5 sekund součin čísel od jedné do osmi, a to buď jako 1 x 2 x 3 x 4 x 5 x 6 x 7 x 8, nebo obráceně jako 8 x 7 x 6 x 5 x 4 x 3 x 2 x 1. Vzhledem k tomu, že účastníci neměli dostatek času na reálný výpočet, museli výsledek odhadnout podle několika prvních násobení. Tversky a Kahneman získali velmi zajímavé výsledky – skupina, která dostala čísla začínající od 1 měla průměrný odhad celkového výsledku 512; když násobení začalo číslem 8, průměrný odhad se rovnal 2250. (Správná odpověď byla 40.320.) Zde tedy můžeme velmi snadno pozorovat jak efekt kotvení (tedy počátek je číslo 1 nebo 8), ale i heuristiku přizpůsobování, kdy celkový odhad stavíme na mylné domněnce o prvních výpočtech.