Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Banská Štiavnica)

Na začátku Akademické ulice se nachází architektonicky mimořádně důležitý objekt, kostel Nanebevzetí Panny Marie, nazývaný také německý, či farní kostel. Je to již druhý kostel v Banské Štiavnici z 30. let 13. století. Původně to byla trojlodní románská bazilika s plochým stropem a příčnou lodí. Čtvercová svatyně byla uzavřena polygonální apsidou a boční lodě půlkruhovými apsidami. Zvony se nacházely nad svatyní – v současnosti se nacházejí ve věžích nad průčelím kostela.

Kostel byl původně zasvěcen sv. Mikuláši a patřil už před tatarským vpádem dominikánům. Mniši však utekli před asijskými bojovníky a do města a vrátili až v roce 1275. Kostel opět převzali do své zprávy a vlastnili jej až do roku 1536, když se v důsledku reformace dominikánský klášter rozpadl. V letech 1575–1669 patřil kostel evangelíkům, od kterých jej převzali jezuité. V roce 1776 se kostel dostal do správy světského kléru a stal se hlavním farním kostelem. I přes četné přestavby si kostel zachoval románský půdorys a některé části zdiva jsou ještě původní.

Už koncem 15. stol. byl kostel přestavěn v gotickém slohu. Během požáru, který roku 1679 způsobily Tökölyho vojska, shořela střecha kostela a uvolněné a rozžhavené zvony prolomily klenbu, takže shořel i hlavní oltář. Jezuité kostel opravili a později ho přestavěli ještě několikrát. Tak v roce 1734 zbourali jihozápadní apsidu a postavili na jejím místě sakristii. Pod sakristií i pod částí kostela vybudovali kryptu, v níž jsou pohřbeny mnohé významné osobnosti (krypta byla ještě donedávna přístupná). V letech 1757–1758 se uskutečnila další přestavba kostela. Na průčelí postavili jezuité 3 barokní věže. Ale požár roku 1806 vše zničil. Při opravě dostal kostel dnešní klasicistní ráz.

Vnitřní zařízení kostela je převážně novější. Hlavní oltář – klasicistní sloupová architektura – byl postaven v roce 1811. Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval vídeňský malíř Vincent Fisher. Oltáře sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly jsou starší, barokní, z 1. poloviny 18. století. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého jsou z 1. čtvrtiny 19. stol. Z nejstarších předmětů kostela je pozdně gotická křtitelnice. Povšimnutí hodné jsou i tři barokní zpovědnice z 2. poloviny 18. stol. Lavice jsou ze začátku 19. stol. Pozoruhodné je i stallum v presbytáři. Na jeho pozadí vidět reliéf znázorňující horníky, jak předávají sv. Michalovi hornické odznaky. Hlavní oltář i stallum dali totiž zhotovit horníci ze štoly Michal.

Hned vedle kostela stál dominikánský klášter. Dnes je z něj vidět už jen několik částí zdí a pár zachovaných gotických ostění (probíhá tam archeologický výzkum). Původní klášter postavili dominikánští řeholníci již někdy v 13. století. Po zničení a vypálení města v roce 1442 ho obnovili a přestavěli v gotickém slohu. V roce 1669 dostali klášter jezuité a zřídili v něm gymnázium, které tam bylo až do roku 1914. Pak se přestěhovalo do nové budovy postavené o kousek výš (bývalá střední praktická škola, nazývaná také hornická). Stará budova začala chátrat a v roce 1933 ji museli z bezpečnostních důvodů zbourat.

Za kostelem je i rozlehlá budova fary. Původně to byl měšťanský dům ze 16. století. Pro budovu fary ho získali a přizpůsobili až v 80. letech 18. stol. Z této doby je i pozdně portál. Fara je se sakristií spojena krytou dřevěnou chodbou.