Korová nekróza kaštanovníku

ENDOPA

Původce choroby korová nekróza kaštanovníku, Cryphonectria parasitica, podle dostupných zdrojů pochází z jihovýchodní Asie.[4]

Výskyt v Evropě

Poprvé byl patogen Cryphonectria parasitica zjištěn v roce 1925 v Belgii.[1] C. parasitica byla identifikována v listopadu 2011 jako příčina odumírání kaštanovníku ve Warwickshire ve střední Anglii. Přibližně 300 stromů bylo vysazeno v roce 2007 a infekce se projevila asi u 50 % rostlin. Druhé ohnisko bylo později nalezeno ve východním Sussexu. Stromy pocházely ze stejného zdroje jako stromy v hrabství Warwickshire.[5]

Na Slovensku je Cryphonectria parasitica na všech významných lokalitách kde se pěstuje kaštanovník jedlý.[1]

Napadení, plodnice na kmeni.

Hlavními hostiteli jsou kaštanovníky (Castanea spp.) ( Podle některých zdrojů mimo kaštanovníku měkoučkého (C. mollissima)[1] ale patogen napadá i jiné dřeviny (např. některé druhy dubů, javory Acer spp., škumpa orobincová Rhus typhina atp.).[1]

C. parasitica napadá kůru kaštanovníku a proniká přes praskliny nebo poranění. Na roubovaných stromech jsou infekce nejčastěji v oblasti štěpování. [5]

Onemocnění se projevuje prosycháním koruny (od vrcholu) nebo větví v důsledku narušení kambia ve spodní části kmene. Listy zůstávají na stromech a neopadávají. Nad poškozenou a nekrotickou tkání se tvoří viditelný kalus. Nad vytvářející rakovinou listy vadnou a zhnědnou, ale zůstávají viset na stromě. Pod napadeným místem mají větve zdravé listy, po krátké době se tvoří nové větve pod uhynulou částí rostliny (z adventivních pupenů). Na kůře větví se objevují dočervena zbarvené nekrotické léze, v případě dlouhodobé infekce se kůra odlupuje a je patrné vějířovité mycelium, plodnice a další struktury patogena.[5]

Na mladé, hladké pokožce větví kůra může zreznout a je jasně hnědá, na rozdíl od nazelenalé barvy normální kůry. Na starších větvích a kmeni bývá změna barvy nebo nekrótická změna na infikované kůře mnohem méně patrná. Když dojde k strangulaci poškozené oblasti velmi rychle, větve, nebo kmen je přepásán bez tvorby kalusu. Nicméně obvykle se tvoří nové vrstvy meristému pod postiženou oblastí a dochází k otoku a následnému praskání vnější vrstvy borky. Častá je tvorba více rakovinných nádorů na větvích. Na infikované borce se tvoří žlutooranžové až červenohnědé puchýřky o velikosti špendlíkové hlavy, plodnice. Dalším charakteristickým příznakem je tvorba světle hnědého mycelia ve vnitřní části borky, což může být zjištěno odříznutím borky.[5]

V místě korových lézí se mohou tvořit proventivní výhony jako jeden z typických znaků choroby. Stromy postupně chřadnou a mohou odumřít.[1]

Možnost záměny

Odumírání částí koruny může být zaměněno s jinými chorobami a patogeny, například z rodu Phytophthora, Phytophthora cinnamomi nebo P. cambivora Jiné, méně běžné onemocnění, které způsobuje úhyn a rakovinné vředy na kaštanovníku je Amphiporthe castanea (dříve Cryptodiaporthe castanea) a Diplodina castaneae.[5]

Řez kmenem uhynulého stromu.

Infekce vstupuje do rostliny v místech poranění. Šíření uvnitř hostitele je rychlé, pod kůrou se vytváří vegetativní orgány houby – mycelium. Později houba napadá i přilehlou část dřeva.[1]

Téměř bez výjimek letální choroba.

V USA v první polovině 20. století, patogen zahubil asi 3,5 miliardy stromů poté, co sem byl náhodně zavlečen z Asie. Předpokládá se, že kromě dopadů na životní prostředí může mít choroba i ekonomický dopad.[5]

Na větší vzdálenosti má největší význam přenos s rostlinným materiálem (rostlinami, dřevem či kůrou). Nebezpečí přenosu plody nebo semeny je malé. Na krátké vzdálenosti je patogen přenosný hmyzem, ptáky, větrem a deštěm a také nářadím používaným k ošetřování hostitelských rostlin.[1]