Kontinuita

Kontinuita (z lat. continuus, souvislý, spojitý) je nepřerušená souvislost, plynulost navázání na předchozí vývoj, nepřetržité navazování a spojité pokračování, může též označovat:

• kontinuita (fyzika) – v matematice a fyzice plynulost, spojitost
  • Zákon kontinuity – heuristický princip zavedený Gottfriedem Leibnizem
• právní kontinuita – návaznost právního řádu, viz recepce (právo)
• kontinuální výroba
• in continuo – v paleografii text bez mezer mezi slovy
• Basso continuo – v barokní a předklasické hudbě zjednodušený notový záznam nepřetržitého basového doprovodu, na který jednotliví hráči částečně improvizují

filosofie

• Kontinuita (filosofie) – na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové a Parmenidés, Zénón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip natura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří u Immanela Kanta druhou aporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy. Prostor i čas jsou ovšem podle něho kontinua. Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě. Tak je voda na úrovni běžné zkušenosti nepochybně kontinuální, na úrovní molekul a atomů diskontinuální.