Konstantin Fedin

Konstantin Alexandrovič Fedin (Константи́н Алекса́ндрович Фе́дин, 12. únorajul./ 24. února 1892greg., Saratov27. ledna 1977 Moskva)[1] byl ruský spisovatel a funkcionář sovětského režimu.

Konstantin Fedin
Narození24. únorajul. / 7. března 1892greg.
Saratov
Úmrtí15. července 1977 (ve věku 85 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Povoláníbásník, autor, spisovatel, politik a novinář
Alma materLiterární institut Maxima Gorkého
Žánrromán a novela
Významná dílaMěsta a roky (1924), Bratři (1928)
OceněníStalinova cena
Řád rudého praporu práce
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Řád hvězdy přátelství národů
Zlatý vlastenecký záslužný řád
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem majitele papírnictví v Saratově, od roku 1911 studoval hospodářskou školu v Moskvě a od roku 1913 psal pro časopis Nový Satirikon. Pak odešel na studie do Německa, kde byl za první světové války internován jako občan nepřátelského státu. Po návratu do Ruska pracoval v lidovém komisariátu osvěty, byl hercem a novinářem, v občanské válce se postavil na stranu bolševiků,[2] ale členem komunistické strany se nestal.

V roce 1921 byl zakládajícím členem petrohradské avantgardní literární skupiny Serapionovi bratři. V roce 1924 vydal své nejznámější dílo Města a roky, v němž vycházel ze svých válečných zážitků a vytvořil první velký román sovětské literatury, ukazující různé reakce intelektuálů na revoluci (knihu v roce 1973 zfilmoval Alexandr Zarchi).[3] Vydal také historický román Bratři, humornou novelu Kronika kláštera Narovčatského, satiry na kapitalistickou společnost Únos Evropy a Sanatorium Arktur, kroniku druhé světové války Oheň, soubor črt z literárního zákulisí Utrpení starého Werthera a životopisnou studii Gorkij mezi námi. Na počátku roku 1943 začal pracovat na trilogii První radosti,[1] Neobyčejné léto[1] a Oheň,[1] jehož druhá část zůstala nedokončena. V roce 1949 mu byla udělena Stalinova cena[1].

V roce 1958 se stal členem Akademie věd SSSR a v roce 1959 stanul v čele Svazu spisovatelů SSSR.[4] Byl poslancem Nejvyššího sovětu, čtyřikrát obdržel Leninův řád (1962, 1967, 1972, 1975) a v roce 1967 byl poctěn titulem Hrdina socialistické práce.[1] V roce 1968 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Podílel se na perzekuci Borise Leonidoviče Pasternaka[1] a v roce 1973 byl jedním ze signatářů prohlášení sovětských spisovatelů odsuzujících opoziční aktivity Alexandra Isajeviče Solženicyna[1] a Andreje Dmitrijeviče Sacharova.

V Saratově bylo v roce 1981 otevřeno Fedinovo muzeum.

Téměř celé jeho dílo bylo přeloženo do češtiny.

Reference

  1. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-04-20]. Heslo ФЕ́ДИН. Dostupné online. (rusky)
  2. Spartacus International Dostupné online
  3. Sovlit Dostupné online
  4. Encyclopædia Britannica Dostupné online

Literatura

  • MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl. 1, A-L. Praha: Odeon, 1989. 475 s. ISBN 80-207-0004-8. Heslo „Fedin, K. A.: Bratři" (autorka Marie Mravcová), s. 258–259.
  • ZAHRÁDKA, Miroslav. Literatura a Říjen: Revoluce a občanská válka v porevoluční sovětské próze. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. 251 s. cnb000163053. Kapitola „Fedinova Města a roky", s. 190–197.
  • ZAHRÁDKA, Miroslav. O chudožestvennom stile romanov Konstantina Fedina. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 119 s. (Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica; 11. Philologica; 7). cnb000731725. (rusky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.