Komplex (psychologie)

V psychologii je pojmem komplex označován shluk vzájemně spjatých psychických obsahů, jež ovlivňují jednání člověka a jsou nevědomě asociovány či spojeny vždy s určitým tématem. Existence komplexů je uznávána především v rámci hlubinné psychologie, moderní psychopatologie či psychiatrie pojem většinou nepoužívá.

Podle C. G. Junga je možné s komplexy zacházet v zásadě čtverým způsobem:

Vytěsňování komplexu a s ním spojených pocitů a dalších psychických obsahů mimo vědomí stojí subjekt obvykle mnoho energie, a tak je daní za vytěsňování značná únava, či dokonce úplné vyčerpání a deprese. Vytěsňované obsahy se navíc mohou drát do vědomí ve formě různých nutkavých myšlenek a představ (různé katastrofické scénáře), nepřiměřených strachů či úzkosti i například formou závislostí. Vytěsněný komplex se může projevovat i jako kritický vnitřní hlas, který všechno shodí, zpochybní a nic mu není dost dobré.

Při projikování připisujeme to, co sami u sebe popíráme, jiným lidem nebo věcem okolo sebe. Projekce způsobuje, že se bojíme zaplavat si v moři a představujeme si, že agresivní žraloci a bestiální chobotnice jen čekají, na koho by se vrhli a koho by zardousili. Zatím jsme to my sami, kdo v sobě potlačujeme zlobu a odmítáme si to přiznat.

K identifikaci s komplexem dochází například ve chvíli, kdy se přísně vychovávaný a dosud nesmělý mladík při vstupu na vysokou školu a odloučení od rodičů náhle promění v nespoutaného bohéma a rebela trochu opilého nečekanou odvahou (srov. inflace).

Teprve čtvrtý způsob zacházení s komplexem – konfrontace – je podle Junga zdravý a je součástí procesu individuace neboli vývoje jedince v jedinečnou osobnost. Konfrontace je prvním krokem k integrování osobnosti, jež byla dosud vnitřně rozpolcená.