Kompaktní zářivka

Kompaktní zářivky jsou opatřeny paticí jako běžné žárovky, jejich rozměry ale oproti žárovkám bývají často trochu větší. Mívají delší životnost – od 6000 do 16 000 hodin. Výrobci uvádějí, že kompaktní zářivky mají přibližně o 80 % menší spotřebu energie oproti klasické žárovce při stejném světelném toku. Měrný výkon kompaktních zářivek se pohybuje od 50 lm/W do 100 lm/W (lumen na watt).

Se spotřebou souvisí ztrátový výkon – ten je u klasických žárovek velmi vysoký – kolem 90 % uvolněné energie je teplo a pouhých 10 % světlo. Cenově jsou kompaktní zářivky několikrát dražší než velmi levné žárovky, ale v průběhu roku 2009 zaznamenaly některé typy zářivek výrazný pokles. V roce 2016 lze jednoznačně prohlásit, že technologie kompaktních zářivek pro domácí užití je zcela na ústupu, neboť je po všech stranách (jak výkonnostně, tak i cenově) předčena LED žárovkami. Toto tvrzení podporuje i fakt, že nejen přední výrobci obecných světelných zdrojů jako Osram a Philips, ale přední výrobci energeticky úsporných zdrojů jako Megaman razantně omezují jejich portfolio.

Kompaktní zářivky se skládají z vlastní zářivkové trubice (jejíž vlastní tělo je shodné s trubicí T5) a elektronického předřadníku umístěného v plastové základně. Trubice, kterých je většinou několik, mají obvykle tvar "U", nebo jsou stočené do šroubovice. Tak jako u lineárních zářivek je vnitřní stěna trubice pokryta luminoforem, trubice je plněna malým množstvím rtuti a inertním plynem. Kompaktní zářivka je nejčastěji opatřena paticí s Edisonovým závitem stejně jako žárovka, běžně dostupné však byly (vzhledem k nástupu LED technologií jsou již na ústupu) i v provedení s jinými paticemi (jako např. GU10, GX53, apod.)

Od konce roku 2008 se začaly objevovat první typy stmívatelné stmívačem určeným pro klasické žárovky.

Různé druhy kompaktních zářivek v prodeji.

Mezi kompaktní zářivky jsou často řazeny typy, které se obvykle nazývají nástrčné zářivky^[zdroj?], též počeštěním z anglického názvosloví plug-iny, nebo sticky. Také tyto typy se někdy označují jako kompaktní. Mají shodnou konstrukci trubice, ale odlišují se v elektronické výzbroji. Zatímco klasická kompaktní zářivka je plně integrovaná (tedy má za paticí veškerou elektroniku, potřebnou pro napájení ze sítě), nástrčné zářivky mají integrovaný pouze startér - zbytek výzbroje nese svítidlo. Tomu odpovídají i patice. Nástrčná zářivka má kolíčkové vývody (tzv. piny), nikdy není opatřena Edisonovým závitem.

První kompaktní zářivky byly představeny roku 1980. Od té doby jejich podíl na trhu roste a pomalu vytlačují běžné žárovky. Problematická bývá s ohledem na jejich rozměry montáž do některých typů starších svítidel. Proto se dnes vyrábějí svítidla konstruovaná už přímo pro použití kompaktních zářivek.

V březnu 2009 přijala Evropská komise doporučení o regulaci světelných zdrojů používaných v domácnostech s cílem postupného nahrazení klasických neúsporných žárovek úspornějšími typy (halogenovými žárovkami a právě kompaktními a jinými zářivkami) v období 2009 až 2012 (možná se inspirovala rozhodnutím kanadského parlamentu, který tuto změnu prosadil již v roce 2007). Kompaktní zářivky tak po žárovkách postupně „vyplňují uvolněné místo“, jejich výroba se v současnosti zvyšuje a jejich ceny klesají.

Často opomíjeným a málo zmiňovaným faktem je obsah rtuti v kompaktních žárovkách. Výrobci v EU (Osram, Philips) mají stanoven maximální obsah rtuťových par v kompaktní zářivce na hodnotu 5 mg. Tento obsah však není možné nijak kontrolovat, protože zářivka je ve výrobě zapečetěna a jediné měření lze tak provést rozbitím (nejčastější a méně přesná metoda). Za hodnoty tedy odpovídá výrobce a kontrolním orgánům nezbývá než důvěřovat. Existuje i vědecká metoda, kdy je žárovka vložena do reaktoru a ostřelována neutrony. Rtuť pak vyzařuje měřitelnou radiaci, která ukáže skutečný obsah rtuti bez poškození žárovky. Rtuť je nejvíce nebezpečná ve chvíli, kdy dojde k rozbití skleněné trubice při svícení.[1][2]