Kohortativ

Kohortativ z latinského cohortatio = pobídka, napomenutí je slovesný způsob, který v první osobě množného i jednotného čísla vyjadřuje zdůraznění nebo úsilí. [1]
Důležitá je první osoba. Vybízecí způsob ke druhým osobám je imperativ, zatímco vybízecí způsob k osobám třetím se nazývá jussiv.

Moderní čeština a kohortativ

V češtině odpovídají kohortativu výzvy např. dejme se do toho, pějme píseň dokola.
S první osobou singuláru si moderní čeština poradit neumí ani náhražkou, leda expresívním konjunktivním opisem v záporu: že bych se na celý kohortativ nevykašlal.

Kralická čeština a kohortativ

V Kralické bibli je možno najít konstrukce jako např.:
Gn 19:20 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.
Starozákonní citace indikuje, že s kohortativem se setkáme v hebrejštině, užití v jiných jazycích není autorovi příspěvku známo.

Reference
  1. Jacob Weingreen, Učebnice biblické hebrejštiny, Karolinum, Praha 2003
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.