Kožich (architektura)

Kožich (též kožuch) označuje hliněnou omazávku roubených staveb.

Do vnější strany roubených stěn se zatloukly suché bukové kolíky (tzv. ježkování[1]), mezi které se nahazovala malta či se nanášela asi osmicentimetrová vrstva hlíny. Ta se ohladila a následně obílila.[2]

K těmto stavebním úpravám se přistupovalo k obcházení stavebních nařízení, jejichž prostřednictvím Marie Terezie nakazovala budovat zděné domy.[1] Hlavním důvodem byla větší ohnivzdornost zděných příbytků oproti těm dřevěným. Další pohnutkou k ohazování „do kožuchu“ byla snaha chudších lidí vyrovnat se vlastníkům zděných domů.[2]

Vyskytuje se především na západní Moravě a v západních Čechách,[2] domy se prostřednictvím ohazováním do „kožichu“ stavěly až do roku 1858, kdy Friedrich Eduard Hoffmann vynalezl kruhovou pec pro nepřetržitý výpal cihel. Do té doby se k vypálení cihel musel stavět tzv. milíř, který šlo ovšem použít pouze jednou. Novu metodou značně poklesla cena pálených cihel a ty se staly dostupnější pro širší vrstvy obyvatel. Počátkem 21. století dochází k novému používání domů z hlíny, tentokráte vzhledem k výhodám tepelné izolace a udržení vlhkého mikroklimatu v domě.[1]