Knihovní zákon 1959

Zákon o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. je knihovní zákon, pro který bylo charakteristické: hierarchické sítě s ústřední knihovnou sítí, spolupráce mezi sítěmi. Dalším rysem tohoto knihovního zákona byla odpovědnost resortů a povinnosti zřizovatele. Tento zákon byl zrušen ke dni 1. ledna 2002 novým zákonem.

Jednotná soustava knihoven

Jaké byly cíle jednotné soustavy knihoven?

Důležité je také hmotné zajištění knihoven.

Státní knihovna Československé republiky

Úkoly Státní knihovny (dnes Národní knihovna ČR):

  • Trvalé uchovávání domácí literatury
  • Bibliografické zpracování současné i minulé literatury
  • Shromažďování domácí a nejdůležitější světové literatury a zpřístupňování veřejnosti
  • Provádění výzkumu

Sítě knihoven

Síť knihoven tvořily knihovny lidové, školní, vědecké, technické, knihovny akademií věd, zdravotnické knihovny atd. Lidové knihovny se dělily na místní, okresní, krajské a byly základem jednotné soustavy.

Řízení a koordinace knihoven

Na řízení a koordinaci knihoven se podílely:

  • Národní výbory
  • Ústřední úřady a orgány
  • Ministerstvo školství a osvěty
  • Ústřední knihovnická rada

Pracovníci knihoven

Úkoly knihovníka:

  • Získávat nové čtenáře, individuálně o čtenáře pečovat
  • Doplňovat a prohlubovat potřebnou kvalifikaci zaměstnanců knihoven a dobrovolných pracovníků

Význam knihovního zákona o jednotné soustavě knihoven (výhody a nevýhody)

Tento knihovní zákon byl v mnohém přínosný navzdory jeho ideologickému charakteru. Jeho přínos spočívá především ve společenském zvýraznění významu veřejných knihoven, v jejich vzájemném funkčním propojení do podoby jednotné soustavy, v zabezpečování potřeb čtenářů zvláště prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby aj. Hlavním pozitivem bylo i propracování vzdělávání knihovníků a péče o zabezpečení vhodných prostorů pro práci knihoven. Na druhé straně hlavní nevýhody starého knihovního zákona byla přílišná svázanost, ideologie, mnoho prováděcích předpisů a nebyl tu prostor pro tvořivost. A proto bylo nutné nahradit tento starý Knihovní zákon novým, moderním a skutečně funkčním knihovnickým zákonem.

Rozdíl mezi 1. a 2. knihovnickým zákonem

1. knihovnický zákon je apolitický a 2. knihovnický zákon má socialistický charakter a programovou stranickost. 1. knihovnický zákon se zabýval problematikou jen jednoho druhu knihoven (lidovými-veřejnými knihovnami) a 2. knihovnický zákon se dotýká všech typů a druhu knihoven. 1. knihovnický zákon upravoval i konkrétní organizační a pracovní otázky a 2. knihovnický zákon řeší jen zásadní ideové a organizační otázky, společné všem existujícím československým knihovnám.

Literatura

  • Zákon o jednotné soustavě knihoven 53/1959 Sb. ze dne 9. července 1959.
  • STREIT, V. Zákon o jednotné soustavě knihoven – K 40. výročí knihovnického zákona č. 53/1959 Sb. Čtenář-měsíčník pro knihovny. 1999, roč. 51, č. 9, s. 250-252. ISSN 0011-2321.
  • BOHUSLAV, P. Vydržení v českém právu. Praha: C.H.Beck, 2006. 241s. ISBN 80-7179-546-1.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.