Klokočovité

Klokočovité (Staphyleaceae) je nevelká čeleď vyšších dvouděložných rostlin řazená dnes do řádu Crossosomatales. Jsou to dřeviny se vstřícnými složenými listy a pětičetnými květy. Čeleď zahrnuje asi 45 druhů ve 2 až 4 rodech. V Evropě roste pouze klokoč zpeřený, některé další druhy klokočů se zřídka vysazují jako okrasné dřeviny.

Klokočovité
Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
ŘádCrossosomatales
Čeleďklokočovité (Staphyleaceae)
Martynov, 1820
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Klokočovité jsou stromy a keře se vstřícnými složenými listy. Listy jsou nejčastěji lichozpeřené, řidčeji trojčetné. Čepel listů je na okraji pilovitá, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou pravidelné, pětičetné. Kališní i korunní lístky jsou volné nebo do různé míry srostlé. Tyčinek je 5. Semeník je svrchní, srostlý nejčastěji ze 2 až 3 plodolistů. Plodem je tenkostěnná tobolka připomínající měchýřek.[1][2]

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 45 druhů ve 2 až 4 rodech v závislosti na taxonomickém pojetí. Je rozšířena především v severním mírném pásu, v některých oblastech však přesahuje i do tropů. Roste v Evropě, Asii od Himálaje a Číny po Japonsko a jihovýchodní Asii, v Severní Americe, v Karibiku a v horách Střední a Jižní Ameriky.[3] V evropské květeně jsou klokočovité zastoupeny jediným druhem, kterým je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata).[4]

Taxonomie

Čeleď klokočovité byla v klasických systémech řazena jako jedna z bazálních čeledí do řádu mýdelníkotvaré (Sapindales). Za znaky shodné s mýdelníkovitými (Sapindaceae) byly považovány zejména pětičetný kalich a koruna, nektáriový disk v květech, zpeřené listy a měchýřkovité plody. Molekulární analýzou rbcL však bylo prokázáno, že zde není přímá vazba a naopak byla zjištěna příbuznost s čeledí Crossosomataceae.[5]

Pojetí čeledi prošlo několika změnami a její rodové rozčlenění není dosud zcela vyřešeno. Rody Huertea a Tapiscia byly s nástupem molekulárního systému přeřazeny do čeledi Tapisciaceae v rámci řádu Huerteales. V klasickém pojetí zahrnovala čeleď Staphyleaceae 3 rody: Staphylea, Turpinia a Euscaphis. Později byl na základě výsledků molekulárních studií rod Euscaphis a americké druhy rodu Turpinia vřazen do široce pojatého rodu Staphylea, zatímco druhy Turpinia ze Sterého světa byly vyčleněny do rodu Dalrympelea. Podrobnější molekulární studie, vydaná v roce 2017, toto rozdělení zpochybňuje. Druhy čeledi Staphyleaceae jsou v ní uspořádány do celkem 5 kladů: 1. americké druhy Turpinia, druhy Turpinia ze Starého světa, druhy Staphylea výhradně ze Starého světa, druhy Staphylea z Ameriky a část asijských druhů tohoto rodu a Euscaphis. Taxonomická revize celé čeledi nebyla dosud vydána.[6]

Zástupci

  • klokoč (Staphylea)
  • turpinie (Turpinia, syn. Staphylea)[7]

Význam

Některé druhy klokoče (Staphylea) jsou občas pěstovány jako okrasné dřeviny. Ze semen našeho domácího klokoče zpeřeného se dříve dělaly růžence.

Přehled rodů

Dalrympelea, Euscaphis, Staphylea, Turpinia[8]

Odkazy

Reference

  1. Flora of China: Staphylea [online]. Dostupné online.
  2. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Staphyleaceae [online]. Dostupné online.
  3. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
  5. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
  6. HARRIS, A.J. et al. A molecular phylogeny of Staphyleaceae: Implications for generic delimitation and classical biogeographic disjunctions in the family. Journal of Systematics and Evolution. MArch 2017, čís. 55(2).
  7. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  8. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.