Klimatická spravedlnost

Schopnost populace zmírňovat důsledky globálního oteplování a schopnost přizpůsobovat se negativním důsledkům změny klimatu jsou ovlivňována faktory jako jsou příjmem, rasa, třídou, pohlaví, kapitál a politické zastoupení.[5] Jelikož u chudých komunit a u komunit s barevným obyvatelstvem jsou prostředky pro přizpůsobení malé, pokud jsou tam vůbec nějaké, jsou tyto komunity obzvláště citlivé na změnu klimatu.[5][6] Lidé žijící v chudobě nebo v nejistých podmínkách nemají obvykle ani finanční zdroje ani pojištění nezbytné k tomu, aby se zotavili z ekologických katastrof.[6] Navíc takovíto obyvatelé často dostanou často pouze malý díl z pomoci, které je určena na odstraňování následků katastrof a na obnovu.[5]

V roce 2000, současně se šestou konferencí smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP 6), se v Haagu uskutečnil první Summit o klimatické spravedlnosti. Tento Summit měl za cíl "potvrdit, že změna klimatu je také právní otázkou" a "budovat spojenectví napříč státy přes hranice" proti změně klimatu a ve prospěch udržitelného rozvoje.[7]

Následně se v srpnu až září 2002 setkaly mezinárodní organizace v oblasti životního prostředí v Johannesburgu na Summitu Země.[8] Na tomto summitu, známém také jako Rio+10, který se konal deset let po Summitu Země v roce 1992, byly přijaty Zásady pro klimatickou spravedlnost z Bali.[9]

V roce 2004 byla na mezinárodním setkání v Durbanu v Jižní Africe založena Durbanská skupina pro klimatickou spravedlnost. Zástupci nevládních organizací a národních hnutí zde diskutovali o realistických politikách pro řešení klimatických změn.[10]

Na konferenci v Bali v roce 2007 byla založena globální koalice Climate Justice Now! a v roce 2008 se na klimatickou spravedlnost na svém zahajovacím zasedání v Ženevě zaměřilo Globální humanitární fórum.[11]

V roce 2009 byla v průběhu příprav Konference OSN o změně klimatu 2009 v Kodani vytvořena síť Climate Justice Action.[12] Tato síť navrhovala během Summitu akce občanské neposlušnosti a přímé akce a mnozí aktivisté vystupovali s heslem "změnu systému, ne změnu klimatu".[13]

V dubnu 2010 se konala Světová konference lidu o změně klimatu v provincii Tiquipaya v Bolívii. Konferenci hostila bolivijská vláda jako celosvětové setkání občanské společnosti a vlád. Konference vydala "Dohodu lidí", která mimo jiné vyzvala k větší klimatické spravedlnosti.[14]

V prosinci 2018 byly předány účastníkům konference COP 24 tzv. Požadavky lidu na klimatickou spravedlnost. Toto prohlášení, které podepsalo 292 000 jedinců a 366 organizací, požadovaly jednání v souhlasu s 6 požadavky klimatické spravedlnosti.[15]

Rozpory mezi různými skupinami bojujícími za klimatickou spravedlnost jsou často v tom, jak dalece je za změnu klimatu zodpovědný kapitalismus. Tato otázka vede často k zásadním rozporům mezi liberálními a konzervativními ochranářskými organizacemi na straně jedné a levicovými a radikálními organizacemi na straně druhé. Zatímco první skupina považuje za východisko řešení krize tržně orientovanou reformu, levicové skupiny považují kapitalismus s jeho vykořisťovatelskými rysy za ústřední problém.[6][16]