Klest (dřevo)

Klest je slabé dříví, které pochází z větví stromů nebo keřů.[1] ČSN 48 0000 „Názvosloví v lesním hospodářství“ z roku 1965 klest definovala jako „oddělené malé větve stromu, někdy i jiné části stromu, například vršky zbývající v lese po těžbě dřeva“. Státní podnik Lesy České republiky na svém webu uvádí, že za klest se považuje přirozený opad větví a zbytky po těžbě, které nemají na silnějším konci větší průměr než 7 cm bez kůry, ničím však tuto definici nezdůvodňuje ani nedokládá.[2] Slovník spisovného jazyka českého v definici klestu uvádí v závorce v rámci definice upřesnění „do průměru 6 cm“.

Hromada chrastí
Chrastí připravené jako palivo
Dětští sběrači chrastí v Keni

Název

Slovník spisovného jazyka českého i Slovník spisovné češtiny vykládají slovo klest pomocí synonym klestí, chrastí, roští. Slovník spisovného jazyka českého uvádí na prvním místě klest v rodě mužském (klest bez klestu) a jako druhou variantu v rodě ženském (klest bez klesti), přičemž hromadné slovo klestí uvádí samostatně pod jiným heslem. Slovník spisovné češtiny uvádí slovo klest pouze v rodě mužském, vedle něj pak jako variantu hromadné slovo klestí ve středním rodu. Internetová jazyková příručka ÚJČ AVČR uvádí všechny varianty, k jejich frekvenci pak zmiňuje: „Nejčastěji užívané je hromadné podstatné jméno středního rodu klestí; nejméně frekventovaná podoba je klest v ženském rodě.“

Český zákon o lesích z roku 1995 i československý lesní zákon z roku 1960 zmiňují klest v ženském rodě jednotného čísla (suchou, spadlou klest), rakouský císařský patent z roku 1852 v české verzi zmiňoval klesť rovněž v ženském rodu, ale s „ť“ na konci. Naopak zákony, které nařizují provozovatelům infrastruktury odstranit klest po těžbě, zmiňují klest v mužském rodě s tvrdým skloňováním (vzniklého klestu).

Význam a výskyt

Klest z přirozeného opadu větví je spolu s hrabankou, listovkou a stojícími i padlými uschlými stromy součástí přírodního ekosystému, který může mít vliv na prostředí pro různé rostliny, mechy, lišejníky, houby, hmyz, ptactvo, podílí se na tvorbě a obnově půdy atd. Na cestách a stezkách i v lesích užívaných ke sběru hub a jiných lesních plodů nebo hospodářsky využívaných však mohou být klest i spadané větve a kmeny vnímány jako dopravní překážka, která ztěžuje pohyb.

Obyvatelé venkova i rekreanti pobývající či tábořící v blízkosti lesa využívají někdy klestí i větší spadané větve či soušky jako palivové dřevo, čímž zároveň les pročišťují. V různých zemích a v různých obdobích je sběr dřeva, šišek, hrabanky atd. regulován různě, rovněž vlastníci a správci lesů mají k němu různý přístup. Drobné klestí je vhodné zejména na zátop (rozdělávání ohně), silnější větve mohou být vhodné i k udržování ohně. Vzhledem k neskladnosti a obtížné manipulaci je však mnohdy klestí pocházející z těžby dřeva považováno za odpad, který je neefektivní dále zpracovávat a využívat, a proto se někdy na místě likviduje pálením; za ekologičtější způsob likvidace je považováno štěpkování nebo drcení a následné rozptýlení v lesním prostoru. Pružnější chrastí, podobající se proutí, se dá použít též k výrobě košťat či metel.

Právní regulace

Cisařský patent č. 250/1852 ř. z., zákon lesní pro korunní země Rakousy pod Enží a nad Enží, Salcbursko, Štyrsko, Korutany, Krajinsko, Gorici, Gradišťku, Istrii, Terst, Tyrolsko a Vorarlbersko, Čechy, Moravu, Slezsko, Halič s Krakovskem a pro Bukovinu, stanovil v § 60, že má být za pych čili za škodu lesní pokládáno a trestáno, když by někdo sbíral klesť a dříví suché čili souše. Podle § 61 kdoby, nemaje k tomu práva neb dovolení, nebo na odpor výmínkám ustanoveným, sbíral klesť nebo dříví suché, může donucen býti, aby dříví již nasbírané na místě zanechal; nástroje pak i nářadí ruční, ježto bez dovolení vzal s sebou, propadnou k fondu pro chudé toho místa, v jehož okresu se činu trestného byl dopustil. Staloli by se to opět, má býti potrestán vězením jednoho až i tří dnův.

Československý lesní zákon 166/1960 Sb. v § 12 stanovil: „Každý smí užívat nezahájených lesních cest, chodníků a vstupovat do nezahájených lesních porostů; rovněž smí sbírat lesní plodiny, léčivé rostliny, suchou odpadlou klest, prázdné šišky a odpadovou kůru. Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství může upravit využití i ostatních užitků, které poskytuje les.“

Československý lesní zákon 61/1977 Sb. obecné užívání lesa a právo vstupu do něj neupravoval a sběrem lesních plodů či klestí se nezabýval.

Český lesní zákon 285/1995 Sb. v § 19 stanoví: „Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.“ Definici klesti však neobsahuje ani na žádnou neodkazuje.

Klest ze v českém lesním zákoně 285/1995 Sb. zmíněna ještě v § 32, podle kterého se na likvidaci klesti a dalších těžebních zbytků, prováděnou za účelem prevence vývoje, šíření a přemnožení škodlivých organismů, nevztahují právní předpisy o ochraně ovzduší.

Nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, zmiňuje v § 3 i v příloze finanční příspěvek na likvidaci klestu štěpkováním nebo drcením při obnově lesa s rozptýlením hmoty v obnovovaném porostu jakožto ekologické a k přírodě šetrné technologie při hospodaření v lese.

Okrajově je klest, tentokrát v mužském rodě, zmíněn v energetickém zákonu 458/2000 Sb. (§ 58 odst. 4), podle nějž provozovatel plynovodu „po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě“. Podobně zákon 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v § 104 ukládá provozovateli telekomunikační sítě po vykácení nebo okleštění dřevin na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě, nedohodne-li se s vlastníkem dotčené nemovitosti jinak. Obdobnou povinnost má podle § 3 zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, provozovatel ropovodu, produktovodu nebo souvisejícího skladovacího zařízení, a podle § 10 zákona č. 266/1994 Sb. provozovatel dráhy.

Reference

  1. Kolektiv. Slovník spisovného jazyka českého. II. svazek H - L. 2. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1989. 608 s. bez ISBN
  2. Obecné dotazy čtenářů, Lesy České republiky

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.