Kladský purkrabí

Kladský purkrabí (německy Burggraf von Glatz) byl královský úředník, který sloužil jako místodržitel českého krále na hradě v Kladsku (německy Glatz).

Kladská oblast byla na počátku 12. století označována jako „Provincie Kladsko“ a zaujímala zvláštní postavení v rámci českého státu, byl úřad purkrabího často udělován členům vysoké české šlechty. Mezi nejznámější purkrabata patřili např. Vítek I. z Prčice a Arnošt z Hostinného, otec prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, či Havel z Lemberka, manžel později svatořečené Zdislavy z Lemberka.

Dějiny

Kladský hrad


Nejvyšší zemský úředník v Kladsku byl zpočátku označován jako „Castellanus“ (kastelán) nebo „Praefectus“ (prefekt). Označení „Burchgravius“ (purkrabí) je poprvé uváděn v roce 1262. Od roku 1305 oby pojmy splynuly a od roku 1360 byl obvykle označován jako „hejtman“, někdy také jako „amtman“.

Jako zástupce krále měl purkrabí na starosti právní, vojenské a administrativní činnosti. Byl předsedou šlechtického a manského soudního dvora kladskýchh leníků. Pouze v případě, že by upřel právo žalovanému, mohl žalovaný podat odvolání k pražskému soudu. Změny městských zákonů a práv v královských městech Kladsko, Kladské Bystřici (Habelschwerdt), Radkově (Wünschelburg) či Landeku vyžadovaly jeho souhlas. Jako vrchní velitel zemské armády byl rovněž zodpovědný za jejich ochranu a udržování obranných hradů a měst. Kromě toho byl povinen starat se o královské mlýny, které měly velký význam pro zásobování města. Taktéž se musel starat o osm českých dědičných strážců na Kladském hradě, kteří sídlili na královském panství Pileč. Jako zástupce krále byl také zodpovědný za přidělování půdy lokátorům nebo svobodným soudcům.

Purkrabí měl k dispozici jednoho nebo více notářů, kteří mu pomáhali, jakož i soudního exekutora, který byl zodpovědný za předvolávání a výkon soudních příkazů. Daňoví úředníci (collectores sen receptores bernae) byli zodpovědní za vybírání státních daní a lesní úředníci (officiales forestarii) byli odpovědní za královský les.

Vdovy, sirotci a duchovní požívali zvláštní ochrany purkrabích. Oproti kompetentnímu pražskému arcibiskupství měl právo na obsazování volných pozic kněží těch kostelů, které podléhaly královskému patronátu.

Ke konci 14. století byl zaveden úřad zemského hejtmana. Přesto mu však občas sloužil purkrabí, který mu byl podřízen. V roce 1459 král Jiří z Poděbrad region Kladsko povýšil na samostatné Kladské hrabství.

Kladská purkrabata (neúplný seznam)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Burggraf von Glatz na německé Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. hroznata.namiste.cz [online]. [cit. 2020-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-16.
  2. Arno Herzig, Małgorzata Ruchniewicz: Geschichte des Glatzer Landes. Hamburg-Wrocław 2006, ISBN 3-934632-12-2, S. 29.
  3. Kap. IV., dort (1165–1189)
  4. http://genealogy.euweb.cz/bohemia/ronov1.html
  5. Vermutlich Vater oder Sohn des Přibyslav von Křižanov
  6. Ehemann der hl. Zdislava
  7. http://genealogy.euweb.cz/sternbg/sternbg1.html
  8. Vater des ersten Prager Erzbischofs Ernst von Pardubitz
  9. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Arnošt z Pardubic. [s.l.]: Vyšehrad, 2008.
  10. http://www.grafschaft-glatz.de/kultur/kultur02.htm
  11. Franz Albert: Die Geschichte der Herrschaft Hummel und ihrer Nachbargebiete. Erster Teil: Die Herrschaft Hummel bis zum Jahre 1477. Im Selbstverlag des Verfassers, Münster 1932, S. 92–96.
  12. Der Adel des Glatzer Landes 1319–1462
  13. http://genealogy.euweb.cz/dohna/dohna2.html
  14. PDF bei www.historie.hranet.cz
  15. Eintrag Nationalarchiv Prag

Literatura

  • Ernst Maetschke: Das Amt der Glatzer Burggrafen bis zum Anfang des 16. Jahrhunderts. In: Festschrift zu Dr. Franz Volkmers 75. Geburtstag. Glatzer Heimatschriften, Band 5, Frankes Buchhandlung, Habelschwerdt 1921, S. 9–11.
  • Landes-Hauptleute der Graffschaft Glatz. (Nach Köglers handschriftlichen Chroniken.) In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatkunde der Grafschaft Glatz. 2. Jahrgang 1882–1883, S. 166–170.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.