Kl.Fu.Spr.d

Výroba tohoto přístroje byla zavedena v roce 1944. Operačně byla tato radiostanice nasazena na podzim (v říjnu) téhož roku. Obecně byla určena pro pěchotu, zejména však pro dělostřelectvo (řízení dělostřelecké palby) a pro spolupráci s tanky a pancéřovými granátníky.

Kl.Fu.Spr.d je radiostanice s operačním dosahem 1-4km, podle terénu a umístění v něm. Koncové typové označení „d“ dalo této radiostaničce pojmenování “Dorette", což je zdrobnělina standardního německého hláskovacího jména „Dora“. Jako Dora totiž už byla označována jiná, dosti velká a těžká pěchotní radiostanice Torn.Fu.d2 - Dora. Frekvenční rozsah Dorette (32-38 MHz) se vhodně překrýval právě s rozsahem oné běžně používané Dory (33,8-38 MHz), která tak pro spojení s "Doretkou" byla využívána jako pevná základnová stanice. Rozsah Doretky byl navíc rozšířen tak, aby byla možná komunikace i s lehkými pěchotními radiostanicemi Feldfunksprecher f (27.2-33.3 MHz) a standardní tankovou sestavou FU-5 (30.2-33.4 MHz).

• Frekvenční rozsah = 32–38 MHz
• Výstupní výkon = 0.2 Watt
• Napájení = 1.4 V žhavení a 150 V anody
• Provozní doba = 25 hodin (20% vysílání – 80% příjem)
• Anténa = 1.6 m / 1.20 m plochá svazková / prut
• Osazení elektronkami = 2x RL1P2 a 1x DDD25
• Rozměry samotné radiostanice = 13 x 7 x 20 cm
• Rozměry bateriové skříňky = 11 x 10 x 17 cm
• Hmotnost radiostanice = 1.6 kg
• Hmotnost bateriové skříňky s bateriemi = 1.5 kg

Dorette byla do výzbroje zařazena na podzim 1944. Pro napájení byly použity atypické destičkové suché zinkové články (baterie) v perforovaných papírových obalech. Byl to žhavící článek (L.S. 1,4) s napětím 1,4V a anodová baterie (L.S. 150 bp) s napětím 150V. Použití těchto (velice lacině vypadajících) článků sice značně napomohlo miniaturizaci celé sestavy, na druhou stranu však právě tato konstrukce článků byla i zásadní slabinou jinak velice dobře navržené radiostanice. Doporučená provozní teplota tohoto provedení článků totiž byla +20°C. Při nižších teplotách jejich kapacita, a tedy i použitelnost, rapidně klesala. To se v nadcházejícím zimním válčení stalo kritickou slabinou, neboť to značně omezovalo použitelnost Doretek v mrazivém zimním období. Nakonec, jako nouzové opatření, bylo vojákům doporučováno nosit bateriový box v teple pod zimním oblečením.

Dorette byla dodávána ve dřevěném kufříku označeném jako "Transportkasten a", který obsahoval samotnou radiostanici, bateriový box, anodovou a žhavící baterii, prutovou (páskovou) anténu, sluchátka typu Dfh.f, hrdelní mikrofon typu Kmf.c a přiložen byl i návod k obsluze daný předpisem (Dienstvorschrift D 1037/5).

Po skončení války se Doretky staly součástí válečné kořisti. Význam těchto trofejních přístrojů byl v tom, že se staly inspirací pro vývoj vlastních československých radiostanic typu RF-11[1], používaných až do šedesátých let dvacátého století. Samotné originální Doretky se pak postupně stávaly sběratelskou raritou.

Zde je překreslené schema Doretky s vepsanými hodnotami součástek:

Elektrické schema radiostanice Kl.Fu.Spr.d (Kleinfunksprecher d - Dorette)

• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, takhle je veliká
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette se zdrojovou skříňkou RF11
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, boční pohled
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, takto vypadá po vysunutí z pouzdra
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, ladicí kolo se stupnicí
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, pohled dovnitř z boku na destičky se součástkami a elektronku DDD25
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, po demontáži kola se stupnicí je vidět kuželový gumový převod na ladicí kolo a další houšť součástek skrývajících se pod ním
• 
  Kl.Fu.Spr.d - Dorette, elektronky RL1P2