Klíčování

Barevné klíčování může být používáno pro statickou fotografii i v kinematografii. Vyklíčování předmětu v popředí se zpracovává buď pomocí profesionální studijní techniky v reálném čase ve studiu nebo po natočení na počítači (od přístupnějších aplikací typu Adobe After Effects po specializované profesionální aplikace od firem jako jsou DaVinci, FilmLight Ltd., Quantell (IQ), discreet (Flame), …). Druhá vrstva (pozadí, výsledná scéna) pak musí být k dispozici ve formě videoobrazu v dané televizní normě (u studiového realtimového klíčování) nebo jako zdigitalizovaný obrázek.

Princip klíčování spočívá ve vyhledání pixelů stejné nebo podobné barvy, jakou má plachta greenscreenu a „zprůhlednění“ těchto pixelů (tzn. „propuštění“ pozadí do oněch míst). Tím se obě vrstvy zmixují tak, že předmět nebo herec v popředí první vrstvy (před greenscreenem) opticky „zapadne“ do výsledného pozadí. Daný software pro klíčování pro něj obvykle poskytuje řadu parametrů, kterými je možno klíčování ovlivnit (kromě možnosti zvolit si, na jakou barvu klíčovat, lze většinou klíčovat jen v nějakém regionu, definovaném obdélníkem nebo obecným polygonem; lze určit míru (práh) tolerance vůči klíčovací barvě (co se týče její podobnosti se zadanou barvou, na kterou se má klíčovat)). Řada programů nabízí i možnost klíčovat na dvě i víc barev současně. Tyto parametry usnadňují práci a pomáhají u záběrů, kde je plachta nerovnoměrně nasvícena (takové případy většinou vyústí v šum mezi vyklíčovanými a nevyklíčovanými oblastmi, který se odstraňuje buď druhým kolem klíčování nebo právě vhodným nastavením parametrů klíčování).

V praxi jsou mnohé záběry natolik komplikované, že nesestávají pouze z jednoho klíčování, ale z mnoha post-produkčních operací s obrazem, kde klíčování je jen jedna z jeho fází – výsledek herce nebo obrazu zkombinovaného s virtuálním pozadím je dále zakomponován do výsledné scény, přičemž může být barevně upraven, zmenšen, otočen, překryt další poloprůhlednou vrstvou v popředí apod.

Klíčování lze použít u statických záběrů; u filmových záběrů, kde se kamera pohybuje, je proces mnohem komplikovanější, protože pro celkový efekt musí být pohyb v popředí dokonale synchronizován s pohybem pozadí.

Chroma keying se historicky vyvinul přirozeně z fotografických filmových triků (prvně jen pro černobílý film). První pokusy s barevným klíčováním byly uskutečněny ve filmech z 30./40. let – Flying Down to Rio (1933) či The Thief of Baghdad (1940), který získal ten rok ocenění Oscar za speciální efekty. Vývoj pokračoval a dalším filmem natočeným s použitím mírně pokročilejší technologie byl Stařec a moře (1958).