Klára Goldstein

Vystudovala hudební konzervatoř v Kroměříži (obor lesní roh) a poté bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, kde v roce 2015 nastoupila na doktorské studium. Krátce působila jako šéfredaktorka dnes již neexistujícího časopisu Lžička v šuplíku.[1]

V roce 2011 jí vyšla ve velmi omezeném nákladu debutová sbírka Úpatí vichřice, výraznější ohlas však zaznamenala až sbírka Milíře z roku 2016. V roce 2014 zvítězila v Literární ceně Vladimíra Vokolka, v roce 2015 v Literární soutěži Františka Halase.[2] Časopisecky publikovala např. v Hostu, Tvaru, Aluzi, Textech, Welesu, A2 a dalších. Od roku 2020 přispívá svými sloupky do internetové odnože časopisu Host, H7O.

Věnuje se české meziválečné poezii (např. reakcím československých básníků na občanskou válku ve Španělsku) a latinskoamerickým levicovým básníkům, zejména Pablu Nerudovi, a recepci jejich tvorby v Česku a Československu. Právě na téma Pablo Neruda a Československo vydala v roce 2020 ve Vydavatelství FF UP knihu Pokus o nekonečného Nerudu na pomezí odborné monografie a esejistiky.[3] S politickými a dějinnými problémy Chile výrazně pracuje i ve své sbírce Kenotaf z roku 2018.[4] Sbírka Falkenfrau (Host, 2021) byla nominována v kategorii poezie na Magnesii Literu.

V současné době pracuje jako jako redaktorka.[5] Ve Valašském Meziříčí a Olomouci organizuje literární a literárně-hudební večery.