Kimova hra

Kimova hra je hra k procvičování zrakové paměti. Její název je odvozen z románu Kim Rudyarda Kiplinga z roku 1901, v němž hlavní hrdina Kim hraje tuto hru během svého výcviku na špiona.[1][2][3]

Princip hry

Děti si zapamatují v určitém čase (třeba minuta) soubor několika předmětů a pak soutěživou formou prokazují, kolik si předmětů zapamatovaly.

Děti jdou za dveře. Na stůl či podlahu dá vedoucí 10–20 drobných, různých předmětů (třeba klíč, hřeben, brýle, zapalovač), děti přizve do místnosti a nechá je soubor předmětů minutu či dvě pozorovat, vstřebávat do paměti. Pak předměty zakryje, rozdá jim papíry s tužkami a dětem dá minutu či dvě k vypracování soupisu zapamatovaných předmětů. Vyhrává, kdo jich zapsal správně víc.

Varianty hry

Hra na ulici

Děti si s vedoucím projdou ulici s řadou obchodů, za rohem v jiné ulici pak napíší na lístek jejich seznam a spolu se všichni ulicí vrátí. Při cestě zpět si seznam zkontrolují. Vítězem je, kdo má v seznamu více správných názvů. [4]

Co se změnilo

Pod ubrus, plachtu dá vedoucí 10–15 drobných předmětů. Na minutu nechá děti hromádku pozorovat, děti odejdou za dveře, vedoucí několik předmětů vymění, děti se vrátí a bodují při pojmenování, zapsání správné změny. Za správnou odpověď plus bod, za špatnou minus bod. Děti si nemusí nic psát, budou-li chodit do místnosti po jednom a mluvit jeden po druhém samostatně.[5]

Odkazy

Reference
  1. Kim, Rudyard Kipling, 1901, kapitola 9. - text online na projektu Gutenberg
  2. Kim, J. Otto, Praha 1903, překlad Pavla Moudrá, v tomto překladu vydalo tento román ještě nakladatelství Hejda a Tuček roku 1924 a nakladatelství Josef R. Vilímek roku 1936 a 1939.
  3. Kim, Knižní klub, Praha 2006, překlad Jaroslava Moserová
  4. ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her – Hry ve městě a na vsi. Praha: Olympia, 1988. Kapitola Kimova hra na ulici, s. 472.
  5. BARTŮNĚK, Dušan. Kniha her a činností v klubovně i venku. Praha 8: Portál, 2002. ISBN 80-7178-618-7. Kapitola Mlýn, s. 121.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.