Kid Ory

Edward „Kid“ Ory (25. prosince 1886 LaPlace v Louisianě – 23. ledna 1973 na Havaji, pohřben v New Orleans) byl americký jazzový pozounista a kapelník.

Kid Ory
Základní informace
Rodné jméno	Edward Ory
Narození	25. prosince 1886 St. John the Baptist Parish
Úmrtí	23. ledna 1973 (ve věku 86 let) Honolulu
Žánry	jazz
Povolání	kapelník, dirigent, jazzový hudebník, hudební skladatel a banjista
Nástroje	pozoun
Vydavatel	Columbia Records
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poté, co se začal věnovat hudbě jako hráč na banjo a vyzkoušel si kornet, začal udávat styl pozounové hry neworleánského jazzu. První profesionální vystoupení měl ve věku deseti let. Hrál v typickém stylu tailgate, ve kterém pozoun rytmicky kontrastuje a doprovází melodické linie trubky krátkými frázemi; typická jsou glissanda v předtaktí.

V letech 1912 až 1919 Ory vedl nejpopulárnější kapelu v celém New Orleansu. V tomto období s Orym hrálo mnoho hudebníků „hot jazzu“, včetně Kinga Olivera, mladého Louise Armstronga, který nahradil Olivera, Johnnyho Doddse, Sidneyho Becheta a Jimmieho Nooneho.

V roce 1919 se Ory na radu svého lékaře přestěhoval do teplejší Kalifornie. Spolu s dalšími hudebníky z New Orleansu poté hrál na západním pobřeží pod jménem „Kid Ory's Creole Orchestra“. V roce 1922 byli první černou kapelou z New Orleansu, která nahrála jazzovou nahrávku pro krátce působící značku Sunshine Record Company (i když pod pseudonymem „Spike's Seven Pods of Pepper Orchestra“), včetně skladeb Ory's Creole Trombone a Society Blues.

V roce 1925 se Ory přestěhoval do Chicaga, kde pravidelně nahrával s Kingem Oliverem, skupinou Louis Armstrong and His Hot Five a Hot Seven (Hot Fives & Sevens); hrál také s Jellym Rollem Mortonem, Johnnym Doddsem a několika dalšími místními kapelami, například u Boyda Atkinse. Za hospodářské krize se Ory více méně stáhl z hudební scény a se svým bratrem provozoval slepičí farmu. Během dixielandové revivalu ve 40. letech oživil v roce 1943 „Creole Orchestra“ a působil na jevišti i jako autor hudebních nahrávek až do svého odchodu na odpočinek v roce 1966.