Kersti Kaljulaidová

Kersti Kaljulaidová v roce 1992 vystudovala biologii na univerzitě v Tartu a v roce 2001 zde získala také titul MBA v oboru management.[1] Ve svém prvním oboru nenašla uplatnění a tak v 90. letech 20. století již jako mladá matka působila jako manažerka pro telekomunikační společnost a potom pro investiční banku.[1][2] V roce 1999 se dostala k politice.[2]

Mezi lety 1999 a 2002 byla ekonomickou poradkyní premiéra Marta Laara a v roce 2002 se stala jako první žena ředitelkou elektrárny.[1][2] Při tom se věnovala také publicistice a jako analytička psala o sociálních a ekonomických tématech a o tématech Evropské unie. Mezi lety 2004 a 2016 působila v Evropském účetním dvoře jako estonská zástupkyně.[1]

Dříve byla členkou pravicové konzervativní strany Vlast.[1][2]

Na konci srpna 2016 proběhla tři hlasování parlamentu ohledně nové hlavy státu, ale žádné nebylo úspěšné. V září tak proběhlo zvláštní voličské grémium, ale ani to neuspělo a proces se tak vrátil do rukou parlamentu, který na začátku října hlasoval znovu.[1]

Ačkoliv při této volbě měla Kaljulaidová protikandidáty, např. nezávislého právníka Allara Jökse, bývalého eurokomisaře Siima Kallase z vládnoucí Reformní strany či bývalou ministryni Mailis Repsovou z opoziční Estonské strany středu, na její podpoře se předem dohodla většina parlamentních stran. Při volbě tak neměla reálného soupeře. Ze 101 poslanců hlasovalo 81 pro a 17 konzervativců proti, přičemž minimum pro zvolení bylo 68 hlasů.[1] Při registraci kandidátů získala dokonce 90 hlasů, včetně všech členů vládní koalice a 23 opozičních poslanců.[2]

Kaljulaidová se oficiálně ujala funkce 9. října 2016 a slavnostní přísahu v parlamentu složila 10. října. Na inauguraci přišla s dosluhujícím prezidentem Toomasem Hendrikem Ilvesem.[3]

Ze dvou manželství Kaljulaidové vzešly čtyři děti a stala se také babičkou.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kersti Kaljulaidová na Wikimedia Commons