Keltské národy

Keltské národy je označení pro moderní etnická společenství (a jejich území) v západní Evropě, která užívají keltské jazyky a mají (resp. oživují) keltské kulturní rysy v umění, tanci, hudbě a literatuře.[1] Šest oblastí uznávaných za keltské národy jsou:[1]

• Bretaň (bretonsky Breizh)
• Cornwall (kornicky Kernow)
• Irsko (irsky Éire)
• Man (mansky Mannin)
• Skotsko (gaelsky Alba)
• Wales (velšsky Cymru)

Šest keltských národů zastoupených v Keltské lize:

     Irsko

     Skotsko

     Man

     Wales

     Cornwall

     Bretaň

Každý z těchto regionů do určité míry používá nějaký keltský jazyk.[2] (Nicméně, manština a korničtina byly ve 20. století již v podstatě vymřelé a tak musely být skupinami nadšenců znovu oživeny.) Společné jim je také nacionálně podbarvené politicko-kulturně-jazykové úsilí o větší míru autonomie až samostatnosti na svých mateřských státech – s výjimkou Irska nemá žádný z těch národů svůj plně samostatný stát; navíc, Cornwall je přímou součástí Anglie a Bretaň je v rámci Francie rozdělena mezi dva správní celky – a také mnohdy až do absurdit dovedené projevy tzv. keltského obrození (Celtic Revival). Keltské národy se též hlásí ke společné historii, i když ta byla už od raného středověku v každém z vyjmenovaných regionů velmi rozdílná.

Kromě těchto šesti národů existují oblasti v severozápadním Španělsku a Portugalsku – zejména Galicie, dále Asturie a Kantábrie (Španělsko) či Alto Minho, Alto Trás-os-Montes a Douro (Portugalsko) – které jsou díky svým příbuzným kulturním tradicím nezřídka také označovány jako keltské (a samy se ke svým keltským kořenům hlásí), ovšem na rozdíl od „tradičních“ keltských národů se již v žádné z těchto zemí a regionů nedochovalo používání keltských jazyků do dnešních dnů.[3][4][5] Před expanzí Římské republiky a germánských kmenů však byla značná část Evropy keltská,[6] včetně např. území Čech.