Kchang Jou-wej

Kchang Jou-wej (19. března 1858, Fo-šan - 31. března 1927, Čching-tao) byl čínský politik a konfuciánský filozof.

Kchang Jou-wej
Rodné jméno	康有為
Narození	19. března 1858 Nan-chaj
Úmrtí	31. března 1927 (ve věku 69 let) nebo 28. února 1927 (ve věku 68 let) Čching-tao
Místo pohřbení	Kchang Jou-wejova hrobka
Povolání	filozof, novinář, spisovatel a politik
Politická strana	Kuomintang
Nábož. vyznání	konfucianismus
Děti	Kchang Tchung-pi
Příbuzní	Kchang Jou-pchu (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1895 Čína podlehla Japonsku ve vojenském střetnutí. To dalo do pohybu procesy uvnitř čínské společnosti a povzbudilo hnutí volající po reformě společnosti. Kchang Jou-wej toho roku založil Společnost pro podporu vědy. Slavným dopisem císaři vyzval k provedení reforem politických (konstituční monarchie), ekonomických i společenských. Jeho představy byly směsí nacionálních (návrat k tradičnímu konfuciánství) i internacionálních idejí (poevropštění čínské společnosti, odstranění některých tradičních zvyků – mj. svazování nohou dívek v dětství, aby jim zakrněly a zůstaly malé[1]). Císař Kuang-süm byl Kchangovým názorům příznivě nakloněn a jmenoval ho státním tajemníkem. Roku 1898 ho pověřil provedením reforem (tzv. sto dní reforem). Jakýmsi vzorem byly japonské reformy Meidži. Jednou z reforem byl mj. i zákaz svazování nohou dívek. Reformy však netrvaly dlouho, ještě v září toho roku byl císař svržen převratem a uvrhnut do domacího vězení a moci se chopila císařovna-vdova Cch'-si, která reformy zastavila. Kchang Jou-wej emigroval do Japonska. Poté hojně cestoval (Severní Amerika, Indie, jihovýchodní Asie i Evropa). V roce 1911, když Sunjatsen zahájil republikánskou revoluci, se Kchang Jou-wej postavil proti ní. Podporoval naopak Jüan Š'-kchajův pokus o obnovu monarchie v roce 1916.

Z jeho díla filozofického je nejvýznamnější kniha Ta-tchung-šu (大同書). Vyjádřil v ní přesvědčení, že svět směřuje ke globální civilizaci „velké rovnosti“.[2] Velký vliv mělo, že Konfucia ve svých knihách označoval za velkého reformátora, nikoli za konzervativce, což byla v té době obvyklá interpretace.