Kazimierz Fajans

Kazimierz Fajans, v anglicizované podobě Kasimir Fajans (27. květen 1887, Varšava — 18. květen 1975, Ann Arbor) byl polsko-americký fyzikální chemik židovského původu.

Kazimierz Fajans
Narození	27. května 1887 Varšava, Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	18. května 1975 (ve věku 87 let) Ann Arbor, Michigan, USA USA
Alma mater	Lipská univerzita Univerzita v Curychu
Povolání	fyzik, chemik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Michiganská univerzita Technologický institut v Karlsruhe Mnichovská univerzita
Ocenění	člen American Physical Society
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chemii vystudoval na univerzitách v Lipsku, Heidelbergu, Curychu a Manchesteru. V letech 1911-1935 byl ředitelem Mnichovského ústavu fyzikální chemie. Roku 1936 emigroval do USA, kde se stal profesorem na univerzitě v Michiganu. Roku 1942 se stal občanem Spojených států amerických.[1]

Souběžně s Frederickem Soddym objevil zákon radioaktivního pusuvu izotopů. Posuvová pravidla se dnes nazývají Soddy-Fajansova pravidla. S pomocí těchto pravidel Fajans vysvětlil rozpad uranu-238, kdy vysláním nedříve alfa částice a pak dvou beta částic vznikne nový uranový izotop, o čtyři jednotky hmotnosti lehčí, tedy uran-234. Užil též radioaktivitu v praxi, když s její pomocí posuzoval stáří nerostů.[2]

V roce 1913, ve spolupráci s Otto Gohringem, objevil tzv. uran X2, který je dnes nazýván protactinium-234.

Krom výzkumu radioaktivity též významně zasáhl do anorganické chemie. Fajans se zde zabýval stabilitou iontů, tedy jejich schopností zachovat si svou elektronovou konfiguraci a nepodlehnout další oxidačně-redukční změně. Fajansova pravidla této stability říkají, že ion je tím stabilnější, a) čím menší má náboj, b) čím větší je atomové číslo atomu, z něhož vzniká kation, c) čím menší je atomové číslo atomu, z něhož vzniká anion.[3]