Kaseinová vlákna

Vlákno sestává stoprocentně z mléčných proteinů, má hustotu 1,30 g/cm³, pevnost za sucha 8,0-9,7 cN/tex, za mokra 2,6-5,3 cN/tex, tažnost 50-70 %, navlhavost přes 15 %, bobtnavost 20-30 % a nízkou stálost proti alkáliím. Vlákno má hedvábný lesk, příjemný omak, oděvy z kaseinových vláken působí příznivě na lidskou pokožku.[2]

Výrobní stupně „klasické“ technologie:

Příprava proteinu (oddělení proteinu od tuku a příměsí, tvorba granulátu) – rozpouštění granulátu – zvlákňování – ztužení vlákniny – praní[2]

Popis ekologického způsobu výroby kaseinových vláken, praktikovaného v 21. století, nebyl dosud (do 2014) zveřejněn.

První patent na výrobu kaseinových vláken podal Němec Todtenhaupt v roce 1904. Od 30. až do 70. let 20. století bylo ve světě zaznamenáno několik pokusů o zlepšení vlastností vlákna a komerční výrobu (značky Lanital, Merinova, Fibrolane aj.). Např. v roce 1939 dosáhla světová výrobní kapacita 10 000 tun, vlákna se vyráběla skoro výhradně ve formě stříží vhodných k mísení se všemi druhy přírodních i umělých materiálů.[2] Výroba však byla ve všech případech zastavena, protože byla nerentabilní.[3]

Na začátku 21. století bylo v Německu vyvinuto pod značkou Q-Milch vlákno, které má mít lepší vlastnosti než dosavadní kaseinová vlákna a dá se vyrábět bez použití chemických prostředků. V roce 2014 mělo být vyrobeno prvních 1000 tun.[4] Informace o výrobní technologii ani o formách a fyzikálních vlastnostech Q-Milch nebyly do roku 2018 publikovány. Podle novinové zprávy z roku 2016 obnášela cena 1 kg vláken 25 €.[5]