Karner svatého Michaela

Kaple svatého Michaela také Karner svatého Michaela v Moravských Budějovicích byla původně středověkou kostnicí proměněnou na kapli zasvěcenou svatému Michalovi. Tato kaple patří mezi rotundy, které se nazývají karnery. Jedná se o stavbu válcovitého tvaru s kuželovitou šindelovou střechou. Vnitřní prostory se dělí na dvě části, suterén s křížovou klenbou, který zobrazuje Kristův žalář a nad ní je přízemní kaple s nástropní freskou Posledního soudu. Karner tvoří spolu s kostelem sv. Jiljí a zámeckým areálem klíčový urbanistický soubor města. Kaple je spolu s kostelem svatého Jiljí chráněná jako kulturní památka České republiky.[1]

Karner svatého Michaela
Karner svatého Michaela při kostele svatého Jiljí v Moravských Budějovicích
Místo
StátČesko Česko
ObecMoravské Budějovice
Souřadnice49°3′4,11″ s. š., 15°48′31,87″ v. d.
Karner svatého Michaela
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
DěkanátMoravské Budějovice
FarnostŘímskokatolická farnost Moravské Budějovice
Statuskarner
Datum posvěcení1494
Architektonický popis
Stavební slohrománský
Typ stavbyrotunda
Výstavba13. století
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
UlicePurcnerova
Kód památky54867/7-2851 (PkMISSezObrWD) (součást památky kostel svatého Jiljí)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Tento pozdně románský karner vznikl ve 13. století těsně po dostavbě kostela sv. Jiljí. Nachází se v rohu u zdi bývalého pohanského obětiště a hřbitova v areálu vznikající trhové osady, na jihovýchodní straně kostela.[2] Je jedním z mála dochovaných českých karnerů. Spodní část sloužila jako kostnice, v horní kapli se konaly zádušní mše za mrtvé. Karner stál stejně tak jako kaple sv. Kateřiny ve Znojmě, kaple Panny Marie v Plavči a kaple sv. Martina v Praze na Vyšehradě.[2] Vzhledem k nevelké rozloze hřbitova bylo nutné shromažďovat kosti ze starších pohřbů na důstojném místě. K tomu sloužilo spodní podlaží kaple. Zasvěcení svatému Michalovi je doloženo již z roku 1494, vzhledem k funkci objektu je nejspíš původní. Ke stejnému roku jako zasvěcení je datován i sedlový portál v horním podlaží.

Kaple byla pravděpodobně poškozena za třicetileté války, její oprava proběhla v letech 1676–1677. V průběhu 17. století nebyla stavba využívána a chátrala. Velká barokní úprava interiéru se uskutečnila mezi lety 1714–1726 farářem Ondřejem Chudánkem. Tehdy přestalo spodní podlaží sloužit jako kostnice. V horním podlaží došlo k prolomení oken a původní rovný strop nahradila kopule s freskovou výmalbou neznámým autorem z roku 1726, na které je výjev Posledního soudu, jejímž ústředním motivem je bílá holubice, archanděl Michael a troubící andělé. V místnosti se také nacházel oltář, vysvěcený roku 1726 a obraz sv. Michaela. Hřbitov byl roku 1784 zrušen kvůli zákazu pohřbívat mrtvé v kostelních hrobkách a na hřbitovech v obvodu obydlených míst. Ohradní zeď byla zbořena a velké množství vykopaných kostí bylo přepraveno a uloženo ve společném hrobě na hřbitově u sv. Jana (v dnešním parku před gymnáziem). Roku 1892 byla odbourána apsida, původně vysunutá do arkýře, vzhledem k zásypům okolí byla tato skutečnost zjištěna až dodatečně.[2]


Zasvěcení

Svatý Michael je patronem šermířů, zlatníků, lékárníků, drogistů, bednářů a v nové době radiologů a policistů. Je také ochráncem před nemocemi a bandity. Jako ochránce církve vévodí z vrcholu Andělského hradu v Římě, který je znám jako pevnost papežů. Bývá zobrazován s mečem v jedné ruce, s váhami v druhé a s drakem či ďáblem pod nohama. Michael je podle tradice u člověka přítomen v hodině smrti a odvádí jeho duši k Bohu. Právě z tohoto důvodu mu byly hojně zasvěcovány církevní a hřbitovní stavby.

Současnost

Obraz sv. Michaela, který byl v horním podlaží karneru, byl později přemístěn do levé postranní lodi kostela. Ve spodní části byl zhotoven takzvaný Kristův žalář, ke kterému se sestupuje po dvanácti kamenných schodech. V současnosti je tento prostor upravený, přesto není v dobrém stavu.

Reference

  1. Národní památkový ústav. kostel sv. Jiljí s kaplí sv. Michala [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-12]. Dostupné online.
  2. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Acad., 1999. ISBN 80-200-0695-8. S. 780.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.