Karlov (Plzeň)

V roce 1910, tedy rok poté, co se stal generálním ředitelem Škodových závodů Karel Škoda, bylo vydáno stavební povolení pro 238 stavebních míst poblíž strojírenského podniku Škoda. Pro toto místo, na němž se měla nacházet dělnická kolonie, která se měla později propojit s bytovou zástavbou města, se vžilo jméno Karlov, podle křestního jména nového generálního ředitele. Jméno je pro lokalitu používáno dodnes.

Již v roce 1911 bylo postaveno a obsazeno prvních 130 bytů. V době, kdy měla tato dělnická čtvrť 217 domů s 594 byty, zde žilo již přibližně 2 300 obyvatel. Byty byly tehdy standardně jednopokojové s kuchyní, dvoupokojových bytů nebylo mnoho, stejně jako bytů v mansardách. Postupně na Karlově vyrostly další budovy, byla postavena škola, která po první světové válce byla v roce 1922 zvýšena o jedno podlaží, v provozu byl lidový dům s kinem, v roce 1932 byla uvedena do provozu sokolovna a určitý čas zde fungovaly i lázně. Také DTJ zde provozovala sportovní hřiště. Karlov se tak stal před druhou světovou válkou význačným dělnickým sídlištěm.

Později však došlo k dalšímu rozšíření továrny Škoda, a tím k neplánovanému oddělení domů od městské zástavby. Za druhé světové války došlo při bombardování areálu Škody k poškození domů. Později bylo rozhodnuto, i přes celospolečenské bytové problémy, o zboření Karlova. Bourání bylo dokončeno v roce 1987, tedy po 77 letech existence kolonie, a z Karlova zbylo jen jméno místa, které leží v blízkosti Borských polí.

• Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. [s.l.]: Lidové noviny 787 s. ISBN 80-7106-723-7.
• BERNHARDT, Tomáš. Městský obvod Plzeň 3. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-87338-93-3.