Carl Millöcker

Narodil se v rodině zlatníka, ale neměl žádný vztah k tomuto řemeslu. Vystudoval na vídeňské konzervatoři. Jeho talent zpozoroval Franz von Suppé, který jej nejprve přijal do svého orchestru jako flétnistu a v roce 1864 mu zařídil zaměstnání v Landestheatheru ve Štýrském Hradci (Graz). Zde napsal své první dvě operety, Der tote Gast a Die Lustigen Binder (obě v jednom dějství), které měly společnou premiéru 21. prosince 1865 s nevelkým úspěchem.

O dva roky později, v roce 1866 jej Suppé doporučil na místo dirigenta do Theater an der Wien. Řediteli divadla sa však nelíbila Millöckerova nedisciplinovanost a protože jej nepovažoval za příliš talentovaného, brzo ho vyhodil. Zatrpklý a ponížený opustil Vídeň a našel si nové zaměstnání v Německém divadle v Budapešti. V Budapešti uvedl svojí první větší operetu (ve třech dějstvích), Die Fraueninsel (1868). Do Vídně se opět mohl vrátit na místo dirigenta až v roce 1869, když se ředitelem v Theater an der Wien stal Maximilián Stein.

Svého největšího úspěchu dosáhl až 6. prosince 1882, když měla premiéru jeho nejslavnější opereta, Žebravý student (něm. Der Bettelstudent). Proslavil se i operetami Die Dubarry (1879) a Gasparone (1884).

• 1865 Der tote Gast
• 1865 Die lustigen Binder
• 1868 Die Fraueninsel
• 1878 Das verwunschene Schloss
• 1879 Die Dubarry
• 1882 Žebravý student (Der Bettelstudent)
• 1884 Gasparone
• 1886 Der Vizeadmiral
• 1890 Der arme Jonathan
• 1892 Das Sonntagskind
• 1894 Der Probekuss
• 1896 Das Nordlicht