Karel Němec (malíř)

Pod vlivem svých přátel, budoucích umělců: Jana Štursy, Petra a Jaroslava Křičkových či Oldřicha Blažíčka, směřoval své kroky na soukromou malířskou školu Aloise Kalvody v Praze. Praha mu otevřela nové obzory, v roce 1907 byl přijat do spolku Mánes[2], kde se snažil každoročně vystavovat. Další studia na Umělecko-průmyslové škole již mu nebylo umožněno nedokončit a Karel vrací se zpět na Vysočinu pomoci svému otci s hospodařením, jeho rodný dům stojí na Žďárské ulici čp. 40.

Po pracovním dnu se věnuje kromě malby také kresbě, zasazuje se o rozvoj Horáckého muzea. Během jeho nasazení na ruské frontě byl zajat na Ukrajině. Vyučuje zde na tovární průmyslové škole kreslení a rýsování, což mu dává čas i pro svoji tvorbu. Tvoří především linoryty, ilustrace, obálky knih a portréty.

Po návratu do Nového Města v roce 1919, se již zabývá převážně jen grafikou. Snaží se osvojovat různé postupy tvorby, tvoří různé tematické cykly vycházející z reakcí na jeho život. Byl vášnivým lyžařem a propagátorem tohoto začínajícího sportu, proto opakování motivu v grafické a později ve sgrafitové tvorbě. Vždy se také snažil do svých prací vkládat humor a nadsázku. Velmi rád používá satirického a někdy až škodolibého humoru. Měl mnoho přátel, které obdarovával svými grafikami, či jim tvořil grafiky na zakázku.

Cyklem Strašidla (1926), oživil mnoho strašidélek z horáckých pověstí jako je Hejkal, bludičky, lesní žínky a další podivuhodná stvoření objevujících se pravděpodobně po celé naší zemi. Zde již dosáhl určitého řádu ve tvorbě dřevorytu a dřevořezu, který ho oprošťoval od jeho předcházející ilustrativnosti a monumentality.

Za nejvýznamnější část jeho tvorby je považována výzdoba novoměstských domů a staveb, většina je dodnes k vidění. Sgrafito, neboli rýsovaná malba, vzniká prorýváním svrchní vrstvy bílé omítky do spodní vrstvy barevné. Karel Němec užívá ve svých realizacích především barvu cihlově červenou nebo hnědou, tou zpravidla ohraničuje motivy i vyplňuje pozadí. Jeho práce bývají také doplněny i o další barvy. Od klasického sgrafita se liší v technickém provedení. Němec pravděpodobně prorýval vlhkou neobarvenou omítku, kterou poté dodatečně probarvoval a koloroval. Tento způsob malby bývá označován jako tzv. nepravé sgrafito, které má velmi podobný konečný výraz. Už za svých studijních let obdivoval a zkoumal fasády měšťanských domů a významných budov v Praze, zaujali ho především ty od Mikoláše Alše. Do jisté míry mohl mít vliv i Hanuš Schwaiger (do jehož ateliéru byl přijat těsně před návratem do rodného města), čerpá z něj patrně postavení figur a členění kompozice.

Jako první dostává zakázku na výzdobu hotelu Panský dům, vzniká tak sgrafito Pijáctví. Na Vratislavově náměstí dále vyzdobil fasádu i interiér kostela sv. Kunhuty (např. sgrafito Sv. Václav a České nebe) a Horácké muzeum. V dalších částech města jsou dochována sgrafita na fasádách těchto objektů: Svatý Václav (hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie), Horymír (Makovského ul. čp. 430), Lyžaři (Masarykova ul. čp. 211), Hodování a Muzika (Masarykova ul. čp. 215), Hejkal (Hájkova ul. čp. 401), Bivoj (Štursova ul. čp. 438), Břetislav a Jitka (Štursova ul. čp. 439), Dalibor (Smetanova ul. čp. 459). V blízkých obcích se dochovala sgrafita Sv. Jiří (Fryšava čp. 128), Lyžařství a Turistika (hotel v Rokytně), Písař a Kronikář (Rokytno čp. 48) a Naděje (Zubří čp. 44). Jeho pole působnosti se rozšířilo i mimo město. Celkem vytvořil 193 obrazů, nejen v 60 místech Vysočiny, ale i Brně, Havlíčkově Brodě a ve Znojmě.

Seznam

Fotografie	Název	Rok	Umístění	Popis
	Pijáctví	1923	Panský dům, Vratislavovo náměstí čp. 7
	Lovecký motiv	1925	Hotel Německý, Komenského náměstí	Zelený strom, Rybolov, Honba - dům byl v 90. letech zbořen.
	Sokolovna	1925	Sokolovna	Sgrafito patrně neneslo žádný název, budova již neexistuje.
	Hudební pavilon	1925	Hudební pavilon	Sgrafito patrně neneslo žádný název, budova již neexistuje.
	Sv. Florián, Ten náš život	1926	Žďárská ulice čp. 40	Rodný dům Karla Němce - nedochovala se.
	Sv. Václav	1927	Žďárská ulice čp. 46	Je zmenšenou verzí, neboli návrhem pro rozměrné sgrafito sv. Václava na věži kostela sv. Kunhuty.
	Hodování, Muzika	1927	Hotel Musil, Masarykova čp. 215
	Hejkal	1927	Hájkova ulice čp. 401
	Horymír	1928	Makovského ulice čp. 430
	Věž kostela Sv. Kunhuty	1929	Kostel Sv. Kunhuty, Vratislavovo náměstí
	Kostel Sv. Kunhuty	1929	Kostel Sv. Kunhuty, Vratislavovo náměstí	Celkově zde Němec pojednal 520 m2.
	Lyžaři	1929	Masarykova ulice čp. 211
	Mořské panny	1930	Masarykova ulice čp. 228
	Lyžaři	1929	Masarykova ulice čp. 204
	Lyžař, Dva řemeslníci	1930	Masarykova ulice čp. 211
	Sv. Václav	1930	Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie
	České nebe	1930	Kostel Sv. Kunhuty, Vratislavovo náměstí	Vnitřní prostor byl oproti venku velice střídmě vyzdoben neobvyklým zobrazením Všech svatých.
	Ke chvále Baccha	1931	Panský dům, Vratislavovo náměstí čp. 7
	Bivoj, Řeznický znak	1934	Štursova ulice čp. 439
	Břetislav a Jitka	1934	Štursova ulice čp. 438
	Panna Marie	1934	Katolický hřbitov
	Barvířská dílna, Sv. Kilián	1936	Žďárská ulice čp. 46
	Městský znak	1938	Horácké muzeum
	Zednický emblém, Zahradní andělé	1940	Šimkova ulice čp. 391
	Dalibor	1940	Smetanova ulice čp. 459
	Řeznický znak	1941	Vratislavovo náměstí čp. 190
	Žena zalévající květiny	1950	Nečasova ulice čp. 28