Karel Misař

Narodil se v rodině kováře a zemědělská dělnice. V roce 1953 maturoval na Pedagogickém gymnáziu v Praze. Poté byl učitelem v severních Čechách, nejprve v Třebívlicích a poté Libochovicích. Od roku 1962 dělal vychovatele v Ústavu pro výchovu narušené mládeže ("polepšovně") v Praze, kde načerpal inspiraci pro svůj neznámější román Pasťák. Od roku 1963 zároveň pracoval v Československém rozhlase, kde připravoval pořady pro mládež. Mj. patřil k zakladatelům oblíbeného pořadu Mikrofórum. V roce 1966 se stal redaktorem časopisu Plamen, v roce 1970 v Tvorbě. Roku 1974 pak dramaturgem ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1977–1978 se nakrátko vrátil do Tvorby a poté byl spisovatelem z povolání.[1]

Jeho dílo je zaměřeno na život mladých lidí, vyznačuje se syrovou dokumentární strohostí, ale také jistým pochopením pro záporného hrdinu a ironickým nadhledem.

• U nás je klid, 1964, Mladá fronta, krátké prózy o mladých lidech na maloměstě
• Pasťák, 1969, MF, zfilmován Hynkem Bočanem pod stejným názvem
• Periferie, 1977, Československý spisovatel, zfilmováno Júliem Matulou jako Poslední vlak
• Plavba na stéble trávy, ČsS 1986
• Smutek a naděje románu, 1987, ČsS, spolu s M. Pohorským