Karel Ludikovský

Karel Ludikovský se vyučil fotografem. V letech 1949-1953 studoval pravěkou a klasickou archeologii na Filosofické fakultě university Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita). V roce 1954 prom. hist. (Diplomová práce „Keltové na Moravě do počátku n.l.“ u profesora Emanuela Šimka)

V letech 1954-1979 pracoval v Archeologickém ústavu Československé akademie věd Brno. V roce 1965 získal titul CSc, v témže roce začal pracovat jako vedoucí speciální laboratoře Archeologického ústavu. V Archeologickém ústavu ČSAV setrval až do tragického konce života (utonul při koupání).

Specializoval se na laténské období Moravy, provedl řadu jak systematických, tak záchranných terénních výzkumů (sídliště v Komořanech, Velkých Hostěrádkách, Bořitově, Mistříně, pohřebiště v Blučině a Lovčičkách, oppidum na Hostýně a množství dalších drobných záchranných akcí na lokalitách z téměř všech období pravěku). Vedle standardní archeologické problematiky se věnoval otázkám rentgenové fotografie v archeologii, technologii hrnčířské produkce, šperkařství, pravěkému stavitelství, v posledních letech života pak zejména archeologii černé metalurgie (římské železářské pece v Sudicích, experimentální tavby železné rudy), geofyzikálním metodám v archeologické prospekci a experimentální archeologii.

Byl výrazně technologicky profilovanou osobností, orientovanou směrem k vyvíjení nových a aplikaci již ověřených moderních technických metod archeologického výzkumu. K odkazu Karla Ludikovského se moravští badatelé stále vracejí, památky jím shromážděné se staly pevnou součástí základního pramenného fondu moravské prehistorie.