Karel z Viany

Narodil se jako jediný syn budoucího aragonského krále Jana II. a Blanky, dcery a dědičky navarrského krále Karla III. Dostal vynikající vzdělání. V erbu měl dva psi hádající se o kost, jež měla představovat Navarru. Psi symbolizovali francouzského a kastilského krále.

Roku 1427 jej kortesy v Pamploně společně se sestrami uznaly následníkem navarrského trůnu. Matka zesnula roku 1441 a otec mu odmítl postoupit vládu nad Navarrou. Napjaté vztahy se zhoršily poté, co se král Jan znovu oženil. Roku 1451 vypukla občanská válka a o rok později padl Karel v bitvě u Aybaru do zajetí. Setrval v něm 20 měsíců a během té doby se králi narodil druhý syn. Karel přislíbil, že vyčká na královský titul až po otcově smrti, byl propuštěn a vydal se hledat podporu do Francie a Neapolského království na dvůr strýce Alfonse Aragonského. Po strýcově smrti byl zatčen a odvezen na Mallorku, roku 1459 se vrátil do vlasti, odmítl otcův návrh převzít Neapolské království a začal plánovat nový sňatek, jež by mu zabezpečil spojenectví s Kastílií. Otec jej nechal uvěznit a poté následovala revolta Katalánska a Navarry. Král byl obviněn z překročení barcelonského práva, poté ustoupil, syna 25. února 1461 propustil a následně jej uznal svým dědicem a guvernérem Katalánska.

Karel zemřel zřejmě na tuberkulózu bez legitimních potomků v září 1461 během pobytu v Barceloně. Macecha byla lidem obviněna z jeho skonu, který se stal záminkou k občanské válce v Katalánsku. Roku 2001 bylo o jeho osudu natočeno televizní drama Carles, príncep de Viana.[1]