Kanál Dunaj – Černé moře

Stavba kanálu probíhala ve dvou vlnách. První probíhala mezi lety 1949 až 1953 a v rámci ní se na stavbě podílelo až 20 000 pracovníků, převážně nuceně nasazených politických odpůrců apod. Druhá vlna probíhala od roku 1973 s dokončením jižní odnože kanálu v roce 1984 a severní odnože v roce 1987. Stavba kanálu je také známa jako místo táborů nucených prací, kterými prošlo mimořádně velké množství politických vězňů, z nichž minimálně několik desítek tisíc při stavbě zemřelo.[1]

Během výstavby došlo k přesunu více než 380 mil. m³ zeminy, kterou byly vyrovnávány zátopové oblasti a bažiny v okolí kanálu. Tím byla získána nová velká území pro zemědělství. Objem zemních prací byl vyšší než při stavbě Suezského (275 mil. m³ zeminy) či Panamského průplavu (160 mil. m³ zeminy). Na výstavbu plavebních komor a opěrných zdí bylo spotřebováno cca 5 mil. m³ betonu.

Celkové náklady na jeho výstavbu jsou odhadovány na 2 miliardy dolarů v tehdejších cenách. Plánované 25leté návratnosti nebylo dosaženo. V roce 2005 činil příjem z provozu kanálu pouhých 3 mil. Euro. [2]

Průplav hraje po dokončení průplavu Rýn–Mohan–Dunaj v roce 1993 důležitou roli v transevropském spojení přístavů severní Evropy s přístavy v Evropě jižní pomocí vodních cest Rýnu a Dunaje.

• 
  Letecký pohled na jižní část přístavu Constanca s vyústěním průplavu Dunaj – Černé moře
• 
  Tlačná sestava odpovídající třídě VIc s řazením 3x2 čluny na průplavu Dunaj – Černé moře v Rumunsku
• 
  Plavební komora nedaleko přístavu Constanca na průplavu Dunaj – Černé moře
• 
  Úsek průplavu u Murfatlaru
• 
  Úsek průplavu u města Cernavodă
• 
  Průplav Dunaj – Černé moře je součástí transevropské vodní cesty Rýn–Mohan–Dunaj spojující sever Evropy s Černým mořem