Kalinga

Kalinga byla starověká oblast (někdy označována jako stát, republika nebo království) nacházející se v místech dnešního indického státu Urísa.[1][2] O Kalinze se dochovalo jen několik zmínek v písemných pramenech – zejména v souvislosti s maurjovským panovníkem Ašókou a maháméghaváhanovským králem Khéraválou.

Mapa Kalingy

Rané období

Písemných pramenů, které se o Kalinze zmiňují, není mnoho. O raném období Kalingy informují především skalní edikty krále Ašóky (okolo 304 př. n. l.–232 př. n. l.) z dynastie Maurjů. Už Ašókův otec Bindusára se pokusil o dobytí Kalingy, avšak jeho útok byl odražen. Ašókův výpad byl však úspěšný a podařilo se mu Kalingu dobýt a její území začlenit do své říše. Měla to být právě tato krvavá bitva, kvůli které Ašóka upustil od dobyvačných výprav a začal praktikovat princip ahinsá („nenásilí“). O válečné výpravě, při které zemřelo obrovské množství lidí, informuje 13. skalní nápis následovně:

„ Když byl bohům milý král Prijadaršin pomazán osm let, byla dobyta Kalinga. Půldruhého sta tisíc lidí bylo odvlečeno, sta tisíce tam byly zabity a mnohokrát více jich zahynulo. Nyní, po tom, když byla dobyta Kalinga, se bohům milý horlivě snaží o provozování dharmy. Tak bohům milý lituje, že dobyl Kalingu. [...] “
— Ašóka, 13. skalní nápis[3]

V Ašókově době se tedy Kalinga stala součástí Maurjovské říše, avšak byla ji ponechána značná nezávislost.[1] Po Ašókově smrti začala Maurjovská říše upadat a Kalinga se znovu osamostatnila. V dobách maurjovských panovníků působil na indickém dvoře řecký historik Megasthenés, který se ve svém díle letmo o Kalinze zmiňuje.[4] Na území Kalingy se používal zvláštní druh písma odvozený z bráhmí.[5]

Rozmach za Khéravély
Nápis ve Sloní jeskyni u Bhuvanéšvaru informující o vládě krále Khéravály

Rozmáhat se Kalinga opět začala za krále Kháravély, v jehož době dosáhla vrcholného územního rozmachu. Kháravéla pocházel z rodu Maháméghaváhanů, který byl klanově příbuzný s jihoindickými Čédii.[6]

Jediným zdrojem o Khéraválově vládě je nápis ve Sloní jeskyni (Háthígumpa) u Bhuvanéšvaru, který nechal vytesat sám král.[7] Informuje o tom, že tento džinistický král po své korunovaci začal podnikat dobyvačné výpravy do čtyř světových stran a dobýval četná území. Na severu prý dobyl i Rádžagrhu a dostal se až ke Ganze. Dobyl též Magadhu, podnikl tažení proti mocnému království Sátaváhanů a tamilským oblastem na jihu. Díky ohromné válečné kořisti a pravidelnému přísunu vazalských tributů si mohl dovolit osvobodit obyvatele Kalingy od placení daní. Po smrti Khéravály toho o Kalinze není mnoho známo, je pravděpodobné, že se rozpadla na několik menších nezávislých knížectví,[7] které postupně pohltily okolní územní celky.

Datování Khéraválovy vlády se různí, podle Dušana Zbavitele nastoupil na trůn na počátku 2. století př. n. l.,[8] dle jiných zdrojů vládl v letech 20–5. př. n. l.[9]

V souvislosti s výboji proti Karnovi je Kalinga zmíněna v Mahábháratě.

Reference
  1. ANTONOVOVÁ, K. A., a kol. Dějiny Indie: stručný přehled. Svoboda: Praha, 1980. S. 72.
  2. STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny, 2003. ISBN 80-7106-493-9. S. 1106.[Dále jen Strnad a kol.]
  3. FILIPSKÝ, Jan; VACEK, Jaroslav. Ašóka. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1970. S. 201.
  4. FRAGM.XX.B. Pliny. Hist. Nat. V1. 21.9-22. 1. (anglicky)
  5. Kalinga [online]. Ancientscripts.com [cit. 2009-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Strnad a kol., str 103–104.
  7. Strnad a kol., s. 104.
  8. ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. Praha: Panorama, 1985. S. 119.
  9. Strnad a kol., s. 87.

Literatura
  • Martin Brandtner: Kalinga und seine Hauptstadt in frühgeschichtlicher Zeit. Zum Bedeutungswandel einer geographischen und ethnischen Bezeichnung. Diss. Univ. Heidelberg. Kovač, Hamburg 2000. ISBN 3-8300-0190-8

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.