Křídlový vlak

Křídlový vlak je vlak, který v průběhu cesty na určitém spoji je v některé mezilehlé stanici rozdělen na více částí (křídel), z nichž každá pokračuje do jiné cílové stanice nebo z nichž některá dále nepokračuje, popřípadě je naopak sestaven z vlaků dorazivších z různých výchozích stanic a dále pokračuje do cílové stanice spojen v jeden vlak. Výraz se používá zejména v souvislosti se snadno spojitelnými a rozpojitelnými vlakovými jednotkami.[1][2][3] Obvykle jedno křídlo je vedeno jako pokračování spoje z části trasy, v níž jsou křídla spojena, a druhá varianta je označena poznámkou „přímý vůz (přímé vozy)“ (německy Kurswagen) a její samostatné pokračování je označeno jako jiný spoj.

Souprava linky IDOL L6 v Liberci, leden 2014: přední část vlaku jede do Černous, zadní část se v Raspenavě odpojí a úvratí pojede do Bílého Potoka pod Smrkem; mělo by jít o linku L62, ale jednotka nesla též označení L6.

V některých typech jízdních řádů (například v databázích vyhledávačů spojení) se přímé vozy (části vlaků přepojované mezi různými spoji) jeví jako samostatné spoje,[4] případně má vlak v některém úseku dvě čísla spoje oddělená lomítkem.

U klasických vlakových souprav je spojování a rozdělování souprav spojeno s posunováním během pobytu ve stanici – minimálně je obvykle potřeba připojit druhou lokomotivu k odpojené části vlaku. V případě vlaku sestaveného z motorových vozů nebo jednotek postačí jednoduché spojení nebo rozpojení, u mnoha typů vozidel usnadněné automatickým spřáhlem.

Dělení vlaků je běžné u mezinárodních rychlíků jedoucích po delších trasách, ale nachází uplatnění i na větvených regionálních tratích, směřuje-li z obou větví trati přepravní zátěž ke stejnému centru.

Související články

Reference

  1. Irena Pospíšilová: O modernizaci železničních vozidel, týdeník Železničář, č. 28/2007, rozhovor s Ing. Jiřím Kolářem, Ph.D., náměstkem generálního ředitele ČD pro osobní dopravu
  2. Jitka Hamplová: Koncepce řídicích vozů Archivováno 18. 12. 2007 na Wayback Machine, Vědeckotechnický sborník ČD č. 24/2007, listopad 2007, lektoroval Ing. Šuk. Vyšlo též v Ekonomicko-technická revui Doprava, 2/2008, vydává Ministerstvo dopravy v Centru dopravního výzkumu, str. 22–23
  3. Železnice Desná, Společnost pro veřejnou dopravu, Michal Lošťák, Ondřej Menšík, M. Klas, leden–březen 2008, aktualizace 17. 7. 2008
  4. Formát JDF pro vlaky – Vlaky a přímé vozy, Trasy vlakových spojů a přímých vozů, CHAPS spol. s r. o.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.