Kýrův válec

Kýrův válec, někdy též Kýrův edikt, je babylonský dokument z 6. století př. n. l. objevený v babylonských ruinách v roce 1879, v současnosti vystavený v Britském muzeu. Jedná se o hliněný válec rozpadlý na několik kusů, na němž je napsána deklarace akkadským klínovým písmem. Text je psán jménem achameinovského perského krále Kýra II. Velikého.[1]

Kýrův válec z přední a zadní strany

Válec byl vytvořen po perském dobytí Babylonu v roce 539 př. n. l., kdy perská armáda pod Kýrovým velením dobyla Novobabylonskou říši a začlenila ji pod Perskou říši. Babylonský král Nabonid byl poražen v bitvě a svržen Kýrem, který jej nahradil v čele Babylonie. Text ediktu připomíná perské vítězství a chválí Kýrovy královské ctnosti a obsahuje výčet jeho rodokmenu, podle níž je králem z královského rodu, oproti Nabonidovi, pocházejícímu z méně urozeného prostředí. Svržený král je popsán jako bezbožný utlačovatel babylonského lidu. Podle textu byl vítězný Kýros zvolen vládcem Babylonie bohem Mardukem, aby obnovil mír a řád pro Babyloňany. Dále uvádí, že byl Kýros přivítán lidem Babylonu jako nový vládce, a že vešel do města v míru. Žádá Marduka, aby ochraňoval Kýra a pomáhal mu, stejně jako jeho synovi Kambýsovi. Vyzdvihuje Kýrovo úsilí jakožto dobrodince občanů Babylonie, který zlepšuje jejich životy, repatriuje přesunuté lidi a obnovuje chrámy a útočiště po celé Mezopotámii. Text končí popisem Kýrových prací na opravě babylonských zdí, v nichž našel podobný popis dřívějších babylonských králů.[1]

Asyro-britský archeolog Hormuzd Rassam objevil válec během vykopávek prováděných pro Britské muzeum. Byl nalezen v Mardukově chrámu Esagila.[1] Podle Britského muzea odráží válec dlouhou tradici Mezopotámie, kde králové již od třetího tisíciletí př. n. l. začínali svou vládu deklarací reforem.[2] Kýrova deklarace ukazuje, jak usiloval o získání loajality svých nových babylonských poddaných zdůrazňováním své legitimity v pozici krále a ukazuje jeho respekt k náboženským a politickým tradicím Babylonie. Všeobecně je vnímán jako nástroj starověké mezopotámské propagandy,[3] který byl pravděpodobně vytvořen babylonskými Mardukovými kněžími, pracujícími na Kýrův příkaz.[4]

Tradice královské propagandy symbolizovaná Kýrovým ediktem byla oživena koncem 60. let 20. století, když jej poslední íránský šáh označil za „první listinu lidských práv na světě“.[5] Tento výklad však byl mnohými historiky zpochybněn a označen jako anachronický a tendenční.[6] Kýrův válec se nicméně stal klíčovým symbolem šáhovy politické ideologie[7] a stal se tak součástí íránské kulturní identity. Je rovněž spojován s repatriací Židů po jejich babylonském zajetí, což je skutek, který biblická kniha Ezdráš připisuje právě Kýrovi.[8] Pasáž zmiňující repatriace přesunutých lidí byla všeobecně interpretována jako důkaz Kýrovy politiky, na jejímž základě byl Židům umožněn návrat domů, ačkoliv Židy, Jeruzalém ani Judeu explicitně nezmiňuje.[9]