Junkers Ju 89
Junkers Ju 89 byl celokovový těžký čtyřmotorový bombardér s dvojitou SOP navržený německým leteckým výrobcem Junkers pro Luftwaffe v období před druhou světovou válkou. Celkem byly postaveny dva prototypy, do sériové výroby se typ nedostal. Některé prvky jeho designu byly následně využity do letounů Junkers.
Ju 89 | |
---|---|
Druhý prototyp Ju 89 | |
Určení | strategický bombardér |
Výrobce | Junkers |
Šéfkonstruktér | ing. Ernst Zindel |
První let | prosinec 1936 |
Uživatel | Luftwaffe |
Vyrobeno kusů | 2 prototypy |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj
Od samého počátku Luftwaffe v roce 1933 si generál Walther Wever, náčelník generálního štábu Luftwaffe, uvědomoval roli strategického bombardování v budoucím konfliktu. K tomuto účelu byl zapotřebí tzv. Langstrecken-Grossbomber (dálkový těžký bombardér).
V rámci programu Ural bomber začal tajné rozhovory s dvěma předními leteckými výrobci v Německu - Dornier a Junkers. Tyto dvě společnosti zareagovaly návrhy Dornier Do 19 a Junkers Ju 89. Říšské ministerstvo letectví v roce 1935 objednalo prototypy obou letadel. Oba stroje se jevily slibně, ale doplatily na změnu vedení uvnitř Luftwaffe. Wever zemřel při letecké havárii 3. června 1936 a jeho nástupci, Ernst Udet a Hans Jeschonnek, preferovali menší a méně nákladná letadla (a také jiného zaměření, např. pro přímou podporu na bojišti). Nedostatek německých strategických bombardérů se projevil v bitvě o Británii. Zkoušky obou prototypů pokračovaly i po 29. dubnu 1937, kdy byl program Ural Bomber oficiálně ukončen. Později tyto stroje sloužily jako zkušební v civilním letectví.
První prototyp Junkers Ju 89 V1 (Werk-Nr.4911, imatrikulace D-AFIT) byl poháněn čtveřicí motorů Junkers Jumo 211 A o maximálním výkonu po 790 kW s vrtulemi Junkers-Hamilton. Letoun byl zničen při nehodě 6. února 1938.
Druhý prototyp Ju 89 V2 (Werk-Nr.4912, D-ALAT), zalétaný na počátku roku 1937, měl instalované kapalinou chlazené dvanáctiválcové vidlicové pohonné jednotky Daimler-Benz DB 600 A o maximálním výkonu po 684 kW s vrtulemi VDM.
Třetí prototyp Ju 89 V3 (Werk-Nr.4913) společnost Junkers přestavěla na transportní letoun Junkers Ju 90.
První a druhý prototyp sloužily během invaze do Norska jako transportní u jednotky KGr.z.b.V. 105.
Specifikace (Ju 89 V2)
Údaje podle[1]
Technické údaje
- Posádka: 9
- Délka: 26,50 m (86 stop 11 palců)
- Rozpětí: 35,27 m (115 stop 8 palců)
- Výška: 7,61 m (24 stop 11 palců)
- Nosná plocha: 184 m² (1979 stop²)
- Prázdná hmotnost: 16 866 kg (37 480 liber)
- Vzletová hmotnost: 22 620 kg (50 266 liber)
- Max. vzletová hmotnost: 27 580 kg (61 160 liber)
Výkony
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Junkers Ju 89 na anglické Wikipedii.
- Marek Murawski, Letadla Luftwaffe Část 2, Junkers Ju 390, 1997, str. 152 a 153
Literatura
- Olaf Groehler: Geschichte des Luftkriegs 1910 bis 1980, Militärverlag der Deutschen Demokratischen Republik, Berlin 1981, str. 146
- Heinz J. Nowarra: Die deutsche Luftrüstung 1933–1945. Bd. 3: Henschel - Messerschmitt, Bernard & Graefe, Koblenz 1993. S. 106–110. ISBN 3-7637-5467-9
- Wolfgang Wagner: Hugo Junkers Pionier der Luftfahrt - seine Flugzeuge; Aus der Reihe: Die deutsche Luftfahrt, Band 24, Bernard & Graefe Verlag, Bonn 1996, ISBN 3-7637-6112-8
- Marek J. Murawski: Samoloty Luftwaffe 1933-1945. T. II. Warszawa: Wydawnictwo "Lampart", 1997. ISBN 83-86776-03-X (polsky)
- MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. Hostomice: Intermodel, 1997. 262 s. ISBN 80-901976-3-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Junkers Ju 89 na Wikimedia Commons
- Ju 89, luftarchiv.de (německy)