Julia Flavia

Julia se narodila v Římě Titovi a Arrecině Tertulle a byla pojmenována po matce Arreciny Julii Ursa. Arrecina byla buď rozvedená, nebo zemřela, když byla Julia dítě. Její otec se později znovu oženil s Marciou Furnillou, s níž měl další dceru, která se pravděpodobně nedožila dospělosti.[4] V roce 65, po neúspěchu Pisonianova spiknutí, byla rodina Furnilly pronásledována císařem Nerem. Juliin otec Titus dospěl k závěru, že nechce být spojen s žádnými potenciálními spiklenci a ukončil manželství s Juliinou nevlastní matkou. Julii pravděpodobně vychovávala její babička z matčiny strany[5][6] a její sestra Phyllis (která se už starala o Juliina strýce Domitiana, když byl dítě.)[4] Její otec Titus dobyl Jeruzalém, když bylo Julii šest let.

Císař Titus jí nabídl sňatek se svým bratrem Domitianem. Ten sňatek odmítl s tím, že je zamilovaný do Domitie Longiny, dcery význačného Neronova vojevůdce Gnaea Domitia Corbulona. Později se Julia provdala za svého druhého bratrance z otcovy strany Tita Flavia Sabina, bratra konzula Tita Flavia Clemense, který si vzal její první sestřenici Flavii Domitillu.[7]

Po smrti svého manžela žila Julia v paláci se svým strýcem Domitianem a jeho manželkou Domitií Longinou.

Starověcí historici píší, že Julia byla strýcem svedena a zemřela při potratu, který jí byl vnucen. Například Dio Cassius prohlašoval, že „žil s [jejím] manželem s manželkou, přičemž se to ani nesnažil skrývat“. Domitian se smířil s Domitií, ale přesto s Julií pokračoval ve vztazích“[8] a Juvenalis prohlásil, že „takový muž jako byl ten cizoložník [tj. Domitian], který se v poslední době poskvrnil takovým spojením a provinil se proti přísným zákonům, což by mělo budit hrůzu ve všech lidech a Julia rodila potraty, které ukazovaly podobu jejího strýce.“[9] ale moderní historici takové tvrzení považují za pomluvu proti císaři Domitianovi. Podobné smyšlenky byly pravděpodobně zveřejňovány až po jeho zavraždění.[10] Julia byla po smrti zbožněna a básník Marcus Valerius Martialis napsal báseň, kde ji chválil a přál si, aby se stala duchovním strážcem (jak doufal) budoucího syna Domitiana a Domitie, kterého si přál na její počest pojmenovat „Julius“.[7] Po smrti Domitiana promíchala jejich Phyllis jeho popel s popelem Julie aby zajistila, že jeho ostatky nebudou zneuctěny.[11]