Jukiči Fukuzawa

Narodil se 10. ledna 1835 v Ósace. Otec Hjakusuke Fukuzawa byl níže postavený, nicméně respektovaný samuraj. V Ósace reprezentoval Nakatsu a spravoval finance svého pána. Zemřel, když byl Jukičimu jeden rok. Zůstali po něm dva synové a tři dcery. Rodina se po smrti otce vrátila do Nakatsu. Živořili a malý Jukiči spravoval sandále. Do školy nastoupil až ve čtrnácti a kvůli nízké hodnosti otce byl šikanován. V domě, kde rodina bydlela, je dnes muzeum.

V létě roku 1853 ho starší bratr Sannosuke poslal do Nagasaki, aby studoval nizozemštinu a západní dělostřelectví. Poté, co mu spolužák podstrčil falešný dopis, že jeho matka onemocněla, odešel do Ósaky. Pod vedením lékaře Ogaty Koana (1810-1863) pokračoval ve studiu medicíny a přírodních věd a přepsal a přeložil knihu o budování opevnění. V průběhu tříletého studia Sannosuke zemřel a Jukiči převzal službu hradního strážce. Matka však pána uprosila, aby směl studium dokončit. V roce 1858 si Jukiči nakonec otevřel v Tokiu vlastní školu nizozemských studií.

Když po ansejských dohodách Japonsko otevřelo svoje přístavy západu, Fukuzawa zjistil, že jazykem západu je angličtina. Přestože neměl učitele ani slovník, začal se v Jokohamě učit anglicky. Roku 1860 odplul jako námořník s japonskou delegací do San Francisca. Strávil zde měsíc, zakoupil si Websterův slovník a vyfotil se s dcerou místního fotografa. Po návratu překládal diplomatické dokumenty a sepsal své první dílo Slovíčka a fráze v angličtině, čínštině a japonštině.

Následující rok se oženil s Okin, dcerou výše postaveného samuraje z Nakatsu. Jako oficiální tlumočník pak doprovázel poselstvo do Evropy. Navštívil Francii, Velkou Británii, Nizozemsko, Německo, Rusko a Portugalsko. V roce 1867 byl podruhé v USA. Svoje zkušenosti shrnul v bestselleru Poměry na západě. Odborné knihy a jazykové učebnice, které přivezl z cest, si ručně přepisovali japonští studenti.

Po úspěchu knihy Poměry na západě se stal předním odborníkem na západní kulturu, přesto po celý život nosil samurajský oděv. Věnoval se publikační, překladatelské a přednáškové činnosti. Své eseje vydal pod názvem Výzva ke vzdělání. Zcela opustil tradiční literární styl a psal tak, aby dílům rozuměli i prostí lidé.

Dne 1. března 1862 začal Fukuzawa vydávat nezávislé noviny Džidži šimpo, které se staly katalyzátorem společenských změn. Vedle článků o politice, domácích i zahraničních tématech, politické ekonomii, vzdělávání a školství, morálce, ženských právech aj. se zde objevovala i satira. Články a parodie, které sám napsal, později obsáhly více než polovinu z 22 svazků jeho sebraných děl.

Za své peníze zřídil roku 1867 školu Kei'ó-Gidžuku. Ta vyučovala přírodní vědy, západní jazyky a nově dokonce i tělocvik. Velký důraz se kladl na překladatelskou činnost. Starší a zkušenější žáci učili mladší, učitelé a žáci si byli rovni. Kei'ó-Gidžuku navštěvovaly stovky studentů a od roku 1890 zde působili američtí učitelé. Škola získala roku 1920 oficiální statut univerzity.

Svoji rozsáhlou činnost zaměřil na školství, filozofii a etiku. Založil Institut lékařských věd, navrhl reformu japonštiny, pomáhal zakládat školy a prosazoval reformu vzdělávání. Dokonce sepsal vlastní morální kodex Šúšin jórjó. Po celý život hledal cestu, jak smířit dávné tradice s moderní dobou a z jeho nadčasových myšlenek můžeme čerpat i dnes. Zemřel 3. února 1901 v Tokiu.

Tereza BŘENDOVÁ, Fukuzawa Jukiči jako jeden z typů intelektuála doby Meidži, Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jukiči Fukuzawa na Wikimedia Commons
• Anglické heslo v encyklopedii Britannica
• Oficiální stránky univerzity Kei'ó-Gidžuku Archivováno 11. 1. 2014 na Wayback Machine
• Odborný článek na stránkách UNESCO