Juan Gabriel Vásquez

Juan Gabriel Vásquez se narodil prvního ledna 1973 do rodiny právníků a vášnivých čtenářů. Psaní jej začalo bavit už v dětství, v osmi letech přispíval do školního časopisu. Během dospívání se blíže seznámil s anglosaskou literaturou a s dílem autorů tzv. latinskoamerického boomu, např. Gabriela Garcíi Márqueze a Maria Vargase Llosy.

Po vzoru svých rodičů vystudoval v Bogotě práva, zároveň se stále prohluboval jeho zájem o literaturu. Ještě během studií se úspěšně zúčastnil několika literárních soutěží pro začínající spisovatele.

Krátce po dokončení práv v roce 1996 odjel do Paříže, kde na Sorbonně studoval doktorát v oboru latinskoamerické literatury. Jeho skutečným cílem však bylo stát se spisovatelem. Během pobytu v Paříži napsal své první dva romány.

Začátkem roku 1999 pocítil silnou tvůrčí krizi a odešel z Paříže na venkov do belgických Arden, kde se věnoval četbě a žil prostým životem spolu s místními lidmi. Své zdejší zkušenosti později promítl do povídkové knihy Los amantes de Todos los Santos. Během pobytu v Ardenách objevil autory, kteří silně ovlivnili jeho další tvorbu a způsob psaní románů, např. Josepha Conrada.[1]

Koncem roku 1999 se Vásquez oženil a přestěhoval do Barcelony. Pracoval jako redaktor v časopisech a nakladatelstvích, překládal, psal eseje a také publikoval další tři romány, které měly příznivou odezvu u kritiky i čtenářů. Poslední z nich – El ruido de las cosas al caer (Hluk padajících věcí) z roku 2011 – je považován za jednu z nejvýraznějších kolumbijských knih posledních dekád.

V roce 2012 se Vásquez se svou rodinou vrátil do Bogoty a pokračoval v úspěšné literární dráze. Vydal další romány a knihu povídek, psal sloupky pro kolumbijská periodika, ale například i pro španělský El País či britský Guardian. Také přeložil do španělštiny novelu Srdce temnoty Josepha Conrada.