Joseph Weber

Joseph Weber (17. května 1919 Paterson, New Jersey – 30. září 2000 Pittsburgh, Pensylvánie) byl americký fyzik; první, který začal přednášet o principu laseru a maseru. Byl průkopníkem při hledání gravitačních vln a vyvinul k tomuto výzkumu jejich první detektor.

Joseph Weber
Narození17. května 1919
Paterson
Úmrtí30. září 2000 (ve věku 81 let)
Pittsburgh
Příčina úmrtílymfom
BydlištěSpojené státy americké
Alma materAmerická katolická univerzita
Námořní akademie Spojených států amerických
Naval Postgraduate School
Eastside High School
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelMarylandská univerzita
OceněníGuggenheimovo stipendium (1955)
člen American Physical Society
Nábož. vyznáníateismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Weberovi rodiče se ve skutečnosti jmenovali Gerberovi (a Joseph Weber byl původně Jonas), ale emigrovali pod falešným vízem se jménem Weber do USA. Jeho otec pocházel z Litvy, jeho matka z Lotyšska.

Život a dílo

Weber studoval na US Naval Academy v Annapolis. Po jeho účast v druhé světové válce, ve kterém Weber sloužil v námořnictvu sloužil,[1] učil a vedl výzkum na University of Maryland v College Park. V roce 1948 se stal profesorem elektrotechniky,[2] ale v roce 1951 začal studovat fyziku a v roce 1951 současně promoval prací o mikrovlnném inverzním spektru amoniaku na Catholic University of America Physik. V roce 1961 se stal profesorem fyziky na University of Maryland. V roce 1989 se stal emeritním profesorem.

Weber významně přispěl v oblasti laserové technologie; rozpoznal maserový princip před Gordonem, Zeigerem a Charlesem Townesem a uvedl jej v letech 1952 a 1953.[3][4] Weber diskutoval o maseru, ale pouze jako o zesilovači a zároveň se jej nesnažil stavět. Kromě toho navrhl, jak dosáhnout zlepšení populační inverze.[5] Po uznání tohoto úspěchu v roce 1958 na IRE (Institute of Radio Engineers) a obdržel v roce 1958 cenu na Washingtonské akademii věd. V roce 1955 působil v ústavu pro pokročilá studia[6] a zabýval se obecnou teorií relativity, o níž v Leidenu v roce 1956 naslouchal přednáškám Johna Archibalda Wheelera, kam přišel za/s/mezi Charlesem Misnerem a Wheelerem, aby diskutoval o gravitačních vlnách.[7] V 60. letech 20. století pak vyvinul první detektor gravitačních vln.

Weber byl přesvědčen o tom, že jeho detektory, které se skládaly z velkých hliníkových kovových válců se slepenými piezoelektrickými prvky a které postavil v roce 1960, umožní zachytit gravitační vlny. V roce 1960 tím vyvolal velký rozruch. V roce 1969 ohlásil detekci gravitačních vln z měření koincidenční detektorů v Marylandu a Argonne National Laboratory (1000 km vzdálenost).[8] Nicméně, protože jeho měření nemohla být porovnána jinými výzkumníky,[9] jeho experimentální výsledky zůstaly kontroverzními. Zejména Richard Garwin v 70. letech silně kritizoval Weberovy pokusy.[10] Weber však pokračoval ve svých pokusech (domníval se například, že události gravitačních měření s měřeními neutrin ze supernovy 1987A a gama záblesků v 90. letech 20. století již nalezl), u svých kolegů však neprokázal, že by výsledky měření byly pomocí Weberovy metody dosažitelné.

Nicméně, Weberův výzkum zpopularizoval výzkum gravitačních vln.

Byl dvakrát ženatý. S první manželkou Anitou Strausovou (zemřela v roce 1971) měl čtyři syny. Podruhé byl ženatý s astronomkou Virginií Trimbleovou.

V roce 1972 mu byla udělena Cena Borise Pregela (Boris Pregel Award), v roce 1970 Cena Sigma Xi (Sigma Xi Award) a Babsonova cena (Babson Award der Gravity Research Foundation). V roce 1959 získal první cenu Gravity Research Foundation. V letech 1955–1956 a v letech 1962–1963 získal Guggenheimovo stipendium, v roce 1960 stipendium od American Physical Society; a v roce 1963 získal stipendium od Fulbrightovy nadace. V roce 1988 byl na technických studiích v Marylandu (Maryland Engineering) uveden do síně slávy.

Dílo
  • General Relativity and Gravitational Waves, Interscience 1961 (anglicky)
  • Detection and Generation of Gravitational Waves, Physical Review, Sv. 117, 1960, S. 306 (anglicky)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Weber (Physiker) na německé Wikipedii.

  1. Byl poručíkem na letadlové lodi USS Lexington, kterou opustil dva dny před útokem Japonska na Pearl Harbor v roce 1942, díky čemuž přežil. Poté se stal velitelem doprovodného protiponorkového torpédoborce při konvojích přes Atlantský oceán. V roce 1943 se účastnil spojenecké invaze na Sicílii 1943.
  2. Poté, co byl zaměstnaný jako odborník přes elektroniku u námořnictva a věnoval se zejména elektronickým antiradarovým opatřením. Dosáhl hodnosti nadporučíka.
  3. Amplification of microwave radiation by substances not in thermal equilibrium, Transactions IRE, Bd.3, 1953, S.1 (anglicky)
  4. Představil v roce 1952 na Electronic Tube Research Conference in Ottawa. Bertolotti History of the Laser, Institute of Physics 2005, Kap. 10
  5. Jednalo se o podobný způsob jako byl experiment Edwarda Millse Purcella, aby generoval záporné teploty, kterým inicioval Townesovu myšlenku Townes na Maser. Bertolotti, loc.
  6. Stejně tak i v letech 1962/63 a 1969/70.
  7. Wheeler, Weber Reality of Cylindrical Gravitational Waves of Einstein and Rosen, Rev.Mod.Phys., Bd.29, 1957, S.509, Chapel Hill Conference
  8. WEBER. Evidence for discovery of gravitational radiation. In: Phys. Rev. Letters. [s.l.]: [s.n.], 1969. Svazek 22. S. 1320. Gravitational Radiation Experiments. In: Phys. Rev. Letters. [s.l.]: [s.n.], 1970. Svazek 24. S. 276. O náhodách, které předtím byly hlášeny v menších intervalech.
  9. Například v 70. letech 20. století Anthonym Tysonem z Bellových laboratoří, Peterem Kafkou (Mnichov) či Richardem Garwinem u IBM
  10. Debaty ve Physics Today 1974, 1975

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.