Josef Velek

V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody.[1]

Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování.[2]

30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90.

• V letech 1996–1999 byla na jeho počest udělována časopisem Nika Cena Josefa Velka. Cena byla udělována jednotlivcům za významné počiny v ochraně přírody[3]
• Velká cena Josefa Velka se uděluje od roku 2005 na mezinárodní filmové soutěži s tematikou životního prostředí Týká se to také Tebe v Uherském Hradišti. Je určena pro profesionální kategorii soutěže.[4]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Velek
• 1975 – Perla Antil
• 1980 – Jak jsem bránil přírodu
• 1985 – Od polderů k Ardenám
• 1986 – Dva tisíce verst s Lenou
• 1988 – Příběhy pro dvě nohy
• 1989 – Muž přes plot

Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil.[5] Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“.[6] Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.[7]