Josef Pšenička (politik)

Už před válkou byl aktivní v národně sociální straně. Za první světové války padl do ruského zajetí, vstoupil do československých legií a podnikl v přestrojení cestu přes frontové linie a zpět se vzkazy od domácího odboje. Později byl vězněn bolševiky v Moskvě.[2] Podle údajů k roku 1921 byl profesí bývalým Československým legionářem, toho času úředníkem administrace listu České Slovo v Praze.[3]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou socialistickou stranu (pozdější národní socialisté) poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[4] Mandát získal až dodatečně roku 1921 jako náhradník poté, co poslanec Vladimír Drobný ztratil svůj mandát. Po jeho smrti pak jeho poslanecké křeslo jako náhradník zaujal roku 1922 František Hlaváček.[5]

Zemřel v červenci 1922 v Praze-Vršovicích, kam přišel do bytu v domě čp. 330, kde bydlel Ot. Žíla, tchán jeho bytného Josefa Doležala. Zde se oba muži zavřeli v místnosti a po chvíli se ozvaly výstřely. Po příchodu policie byl v pokoji nalezen poslanec Pšenička mrtvý na pohovce se dvěma průstřely v obličeji, zatímco Doležal ležel těžce zraněný u dveří se střelnou ranou na prsou. Pšenička znal Doležala z legií. Národní listy ve zprávě o poslancově smrti uvádějí, že byl velmi náladový a v poslední době trpěl výstřední žárlivostí. Dva dny před svou smrtí prý chodil po Václavském náměstí v Praze a slzách sděloval, že něco provede.[2]