Josef Nosál

Detail náhrobku Josefa Nosála na Střešovickém hřbitově

Narodil se v rodině strojvedoucího Antonína Nosála a Františky rozené Říhové, z Tříče v tehdejším okrese Jilemnice[1]. V letech 1896–1903 vystudoval reálné gymnázium v Hradci Králové a v letech 1903–1908 pozemní stavitelství na ČVUT v Praze. Po té narukoval na vojnu a v listopadu roku 1909 nastoupil do Školy jednoročních dobrovolníků v Lublani. Oženil se roku 1913 s Marií Štěpánkovou,[4], s níž měl dceru. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády jako důstojník a byl odvelen na východní frontu, kde dosáhl hodnosti nadporučíka. V březnu roku 1915 padl do ruského zajetí a dva roky se pohyboval po zajateckých táborech. Od srpna do října roku 1917 absolvoval důstojnický kurs v Borispolu a krátce před bolševickou revolucí byl jmenován poručíkem ruské armády. V únoru 1918 vstoupil do československých legií, kde dosáhl hodnosti majora a byl velitelem 1. československé jízdní dělostřelecké baterie na Sibiři. Do Prahy se vrátil v červenci roku 1920. Koncem téhož roku byl jmenován přednostou projekční kanceláře Zemského stavebního ředitelství v Praze. Dále až do svého penzionování působil v řídicích funkcích na ministerstvu stavebnictví[5].

Je pohřben ve zpustlém hrobě na Střešovickém hřbitově.