Josef Loos

Narodil se v rodině holešovického řezníka Františka Loose (1858–1911) a jeho manželky Barbory, rozené Linhartové (1863–??).[1] Byl nejstarší ze tří dětí.[2] Bratr Valentin (Vilda) Loos (1895–1942) byl československý reprezentant v ledním hokeji a kopané.

Byl zaměstnán jako účetní oficiál hlavního města Prahy. Dne 17. prosince 1918 se v Debrecínu oženil s Antonií Kernovou (1899–??).[3]

Josef Loos hrál od mládí za tehdejší SK Slavii Praha bandy hokej a fotbal. V roce 1909 však již byl členem týmu, který porazil v zápase ve skutečném ledním hokeji (tehdy pro rozlišení označovaným slovem kanadský) hokejové mušketýry. Před první světovou válkou reprezentoval Čechy na jediném mistrovství Evropy, z něhož si ovšem přivezl zlatou medaili. Po válce se opět zúčastnil pouze jednoho turnaje, Letních olympijských her 1920, který byl zpětně prohlášen i za první mistrovství světa a ze kterého si přivezl bronzovou medaili.

Úspěchů se Josef Loos dočkal i jako funkcionář. I v této roli nejprve začínal v domovské Slavii. Postupně se ovšem dostal i do orgánů československého hokejového svazu. V letech 1945 až 1948 byl dokonce jeho předsedou (tehdejší název zněl Československé ústředí ledního hokeje). Za jeho předsednictví a vydatné osobní podpory se podařilo uspořádat první mistrovství světa po druhé světové válce v Praze, na němž hráči Československa získali první zlaté medaile v historii. Na dva roky byl Loos taktéž místopředsedou dnešní IIHF, v jejímž direktoriátu působil v letech 1945 až 1953.