Josef Kusý

Parašutista Arnošt Mikš byl zraněn českým četníkem při přestřelce[6] nedaleko velkostatku Požáry[pozn. 1] na katastru obce Městečko u Křivoklátu, když se spolu s Josefem Kusým pokusili 30. dubna 1942 kolem 22.00 hodiny vyzvednout část ukrytého operačního materiálu para-výsadků BIOSCOP, BIVOUAC, STEEL. Parašutista Mikš se na místě přestřelky zastřelil vlastní zbraní do pravého spánku,[8] ale indicie u něho nalezené gestapem vedly k rozkrytí totožnosti dalších osob, včetně Kusého.[6] Nezraněnému Josefu Kusému se podařilo z místa přestřelky uprchnout k lesu, tam odhodit zbraň a z místa boje pak doběhl vysílen do 35 km vzdálené obce Běleč.[3][2]

Na základě zápisků nalezených u Arnošta Mikše bylo ihned zahájeno zatýkání. Josefa Staňka z Roztok zatklo gestapo jako prvního; dále byli zatčeni i Josef Minařík z Haloun a Václav Mulač z Nového Jáchymova.[9] Dne 2. května 1942[1] obsadil nacistický vojenský oddíl obec Běleč a zatkl Josefa Kusého a jeho manželku Růženu Kusou.[9] Kusý byl vyslýchán gestapem na četnické stanici v Litni a podroben zostřeným výslechům (spojeným s mučením) v Petschkově paláci v Praze.[1] Dále byl zatčen i bývalý poručík Antonín Fršlínek.[9] Svědectví Josefa Minaříka z Haloun zachránilo život Václavu Mulačovi i Antonínu Fršlínkovi.[9] Minařík dokázal vyšetřující orgány svojí výpovědí přesvědčit, že Mikš Mulače a Fršlínka sice vedl v seznamu jako své potenciální spolupracovníky, ale oba zatčení se s parašutistou Mikšem ve skutečnosti nikdy osobně nesetkali.[9]

Josef Kusý byl odsouzen k trestu smrti rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 31. května 1942[2][5] a ještě téhož dne popraven zastřelením na střelnici v Praze–Kobylisích.[10][1] Společně s ním byl stanným soudem v Praze dne 31. května 1942 odsouzen k trestu smrti a v Kobylisích rovněž popraven zastřelením i Antonín Mikš (* 10. září 1918,[11][4] Janov – 31. května 1842) – úředník z Prahy[5][4] (bratr Arnošta Mikše[3]) a František Mikš – bratr Arnošta Mikše – bytem v Táboře[5] (četnický strážmistr[4] z Tábora).[3]

Rozsudek stanného soudu v Praze ze dne 31. května 1942 zdůvodnil jejich popravu zastřelením následovně:[2][5]

Odsouzení poskytovali vědomě úkryt osobám policejně nehlášeným, které mají účast na činech nepřátelských Říši, anebo se policejně nehlásily po nařízení zastupujícího říšského protektora ze dne 27. května 1942, anebo vyzývaly ve veřejnosti k podporování atentátu a atentát schvalovaly, anebo rušily veřejný pořádek a bezpečnost a pracovní mír, anebo je ohrožovaly. Rozsudek byl vykonán 31. května 1942. Jmění odsouzených bylo zabaveno.

—Stanný soud v Praze, Zdůvodnění trestu smrti, [2][5]

• Jméno odbojáře Josefa Kusého je uvedeno na pomníku obětem první a druhé světové války v Bělči.[2][12]
• Parašutista Arnošt Mikš má od 1. května 1946 na místě přestřelky pomníček, který mu věnovala obec Baráčníků v Městečku.[9][13] Na pomníku je nápis: ZDE BYL ZASTŘELEN PARAŠUTISTA A PORUČÍK ČSL. ZAHRANIČNÍ ARMÁDY / ARNOŠT MIKŠ / nar. 27. VII. 1913 v Janově čís. 21 okr. Rakovník / zastřelen 30. IV. 1942 / Na paměť věnuje obec Báráčníků v Městečku / 1. V. 1946[13]
• Sdružení občanů Bělče a T.J. Sokol Liteň uspořádali v roce 2008 cyklistický memoriál Josefa Kusého a Arnošta Mikše na trase jejich cesty z Bělče do Požárů, k lesnímu pomníčku Arnošta Mikše.[2]