Josef Jiří Kubát

Narodil se jako Josef Jiří Kubát[1] patrně v okolí východočeského města Luže nedaleko Chrudimi, později byl v Lužích uváděn jako měšťan.[2]

Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Kubát narukoval do rakouské Císařské armády, zařazen byl k námořnictvu do Dalmácie, s primárním nasazením na námořní základně v Pule. Během služby absolvoval námořní akademii ve Fiume na Istrijském pobřeží, kterou absolvoval v hodnosti námořního inženýra. Zde byl posléze přidělen k ponorkovému loďstvu, se kterým absolvoval několik hlídkových plaveb v Jaderském moři. V září 1918 byl za podezření ze vzpoury degradován na matrosa I. třídy. Vzpoury nebyly s končící válkou a upadající morálkou, zejména nerakouských a nemaďarských, námořníků častým jevem, známá je např. vzpoura v boce Kotorské vedená Čechem Františkem Raschem.

Československé milice na Purkyňově nám. (Náměstí Míru), krátce po 28. říjnu 1918

Během vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 pobýval Kubát na dovolené v Čechách. Ještě toho dne se během veřejných protirakouských manifestací v ulicích města setkal s několika svými vlastenecky smýšlejícími spolubojovníky z rakousko-uherského loďstva, kteří se záhy začali sdružovat do organizovaného vojenského útvaru. I přes počáteční nulový odpor rakouských úřadů při procesu pražské revoluce trvala obava z možného zásahu vojenských jednotek Císařské armády, složené především z uherských vojáků, pod velením generála Kestřánka, vojenského velitele Prahy, proti civilistům. Jelikož byla většina bojeschopných mužů na frontě a pro jednotky legionářů v Rusku (mj. kvůli Sibiřské anabázi), Francii či Itálii by bylo nemožné se do Čech tak rychle dostat,[3] byla tato námořnický domobrana odpovědná Národnímu shromáždění první vojenskou silou na území nově vytvořené republiky.[4]

Československé milice na Václavském náměstí, krátce po 28. říjnu 1918

Pod velením Kubáta se ještě neozbrojená skupina vydala jako první k asi pětadvacetičlenné maďarské posádce kontrolující nádraží Státní dráhy nedaleko náměstí Františka Josefa I.. Všichni demoralizovaní rakouští vojáci se po oznámení o začátku revoluce a výzvě k odevzdání zbraní se zárukou volného odchodu ochotně vzdali a Kubátova skupina tak získala přibližně 25 pušek Mannlicher. Rozbila vojenské ležení v parku na Slovanském ostrově u Vltavy. Již 30. října ji tvořilo 70 bojeschopných a vojensky vycvičených členů, setnina získala další zbraně. Další akcí bylo téhož dne obležení maďarských jednotek v Karlínských kasárnách v případě, že by rakouští vojáci dostali rozkaz k zásahu proti povstání. Kubát osobně jednal z generálem Kestřánkem. Ani zde nedošlo k ozbrojeným střetům - vojáci se vzdali a generál byl s třemi pobočníky internován. Během šesti dnů již celá jednotka čítala na 4000 mužů, posléze se přesunula do Josefských kasáren. Kubátovi námořníci pak získali ubikace v uvolněné kadetní škole, Kubát byl povýšen do hodnosti kapitána. Jednotka pak tvořila primární sílu nově vytvořené Československé armády, formálně vzniklé již 28. října 1918. V následujícím čase byla pověřena náborem nových členů s ambicí dosáhnout počtu přes 100 000 vojáků.

Již v listopadu 1918 byly československé vojenské sbory vyslány k boji v Československo-maďarské válce proti Maďarské republice rad na jižní slovenské hranici, trvající až do roku 1919. Pod Kubátovým velením operovala jeho jednotka v prostoru okolo Púchova a Trnavy až do jara 1919.[5] Posléze byla stažena do kasáren v Litoměřicích.

Kubát pak z armády okolo roku 1928 odešel do zálohy.