José Antonio Primo de Rivera

José Antonio byl synem generála Miguela Primo de Rivery, v letech 1923–1930 španělského diktátora. Původně spolupracoval s konzervativními monarchisty z Unión Monárquica Nacional[3], ale postupně se jim začal názorově vzdalovat až v roce 1933 založil Falangu, která se hlásila k národnímu syndikalismu. Ve volbách v listopadu 1933 byl zvolen pod hlavičkou Confederación Española de Derechas Autónomas (CEDA) do parlamentu. Ve volbách v roce 1936 kandidovala Falanga samostatně a nezískala žádný mandát.[4]

V důsledku levicových represí na začátku roku 1936 byla nejprve uzavřena všechna centra Falangy, pak byla 14. března 1936 organizace zakázána a v následujících dnech pozatýkáno její vedení. V době vypuknutí občanské války se nacházel José Antonio Primo de Rivera ve vazbě. Když se o přípravách povstání pod vedením generálů Sanjurja, Franca a Moly ve vězení dozvěděl, zakázal členům Falangy účast na něm, jelikož jej považoval za zpátečnické a nechtěl, aby v něm byla Falanga využita jako nástroj pro cíle středo-pravicových stran.[5] Nakonec se Falanga do příprav povstání pod tlakem okolností a pod příslibem, že si v něm zachová organizační samostatnost, zapojila.

V době probíhající španělské občanské války byl José Antonio republikány odsouzen k smrti a 20. listopadu 1936 popraven. Pro Francovo hnutí se tak stal symbolem a kultovní postavou.[6] De Rivera je pohřben v Údolí padlých.